bobík - @ 18.11.2010 | #

Uvědomme si, že se píše rok 1970 a je nám jasné, že v té době Slováci byli více vepředu: měli Prúdy a Collegium musicum. Toto není nic: mizerné texty, mizerná hudba a časté chaotické střídání hudebních motivů a rytmů má zřejmě zakrýt totální bezradnost a neinvenci. Klukovu Show in my shoes bych pouštěl za trest v pekle hned vedle čtení Klausových a Havlových projevů. Jednu hvězdu dávám za to, že se to hochům z Progresu v tehdejším nástupu politické normalizace podařilo dotlačit k vydání.

Petr Gratias @ 02.05.2011 12:19:31 | #
Zdravím Filozofa....
Mám na věc trochu jinýu názor.
Klasická hudba a articifiální hudba je vědní obor, který se studuje na vysokých hudebních školách. Studium trvá stejně dlouho, jako studium medicíny nebo dějin umění. Po absolutoriu se stává někde před třicítkou člověk odborným asistentem-muzikologem a teprve později po dalším studiu získá doktorát hudby.
Rocková hudba (ať už se jedná o art rock, prog rock, hard rock, jazz rock, blues rock....) se na této úrovni nikde nestuduje a asi ani nikdy studovat nebude, třebaže bývá někdy předmětem dizertačních prací, což považuji za chvályhodné. Maximálně lze studovat dějiny populární hudby (nepletu-li se v rámci normálního studia). Postavení rocku a jeho příznivců, ale i hudebních kritiků a publicistů proto nemůže být postaveno na roveň studiu tzv. vážné hudby.
Získávání vědomostí, informací a širokého rozhledu (jakési samostudium) je věci přísně subjektivního charakteru. Proto se domnívám, že aby člověk mohl kompetentně hudbu daného období pochopit, prožít a vstřebat, musí mít pro to podmínky. Těmi podmínkami se rozumí to, že v té době mj. žiji, znám její historii, souvislosti a jsem pocitově spjat s generačními náležitostmi, je to tak? Zkuste dnešního hiphopera přesvědčit, aby opustil svoji názorovou platformu a věnoval se podrobně hudbě šedesátých let a byl schopen objektivně a věrohodně posoudit všechny sounáležitosti té doby a dané hudby. Asi bychom se dostali do slepé uličky, nebo temného tunelu...
Vaší poznámce o logice rozumím. Ve filozofii musí být pragmatismus, ale dovolte, hudba je abstraktní jumělecká disciplína a tvar, která vzniká pouze pod správným souběhem emocí, bez emocí by žádná hudba nebyla a nevznikla. Není to exaktní jako matematika, fyzika a chemie, kde sá dá všechno spočítat.... je zde spousta nahodilostí, euforie a emocí. Když bych nebyl vybaven emocemi, nemohl bych hudbu poslouchat. Díval bych se jenom na svoji reproboxovou soupravu a místo tónů a emocí bych posuzoval, jestli náhodou stolař někde neodfláknul nalepenou dýhu na reprobedně.
Ano, logiku uznávám. Pragmatismus je nedílnou a nutnou součástí našeho života, ale myslím, že bychom si ji neměli nechat vstoupit široce rozevřenými dveřmi do virtuálního hudebního pokoje.
Děkuji za pochopení.