Heavy Dolkas - @ 23.04.2012 | #

Očekávaný comeback německých harcovníků ACCEPT mě hned na první poslech totálně dostal. Uda nahradil famózní Mark Tornillo a kapele to s ním v čele prostě šlape. Hned úvodní nářez Beat The Bastards vás okamžitě vtáhne do děje a předurčí věci příští. Následuje hitový Teutonic Terror podpořený skvělým klipem. Nadšeni z úvodu se sotva vzpamatujete a další skvost už vám zase drtí ušní bubínky. The Abyss je pomalejší valivá věc, která během svých takřka 7 minut rozhodně nenudí. Po Teutonic Terror tu máme další z vrcholů alba - titulní Blood Of The Nations. Hymnickou skaldbu, s monstrózním refrénem. Na úvod Shades Of Death přichází zpomalení, ale v okamžiku se opět ocitáte ve víru poctivěho heavy metalu - další ze stěžejních bodů desky. ACCEPT vás nenechávají vydechnout a přichází další řežba, u které se neubráníte headbandingu - Locked And Loaded. Okamžik na odpočinek však následuje hned vzápětí. Jediná balada na Blood Of The Nations se Hoffmanovi a spol opravdu povedla. Skladba se jmenuje Kill The Pain. Z utichajícího nádherného sóla vás ale vyruší energický riff další fantastické řežby s názvem Rolling Thunder. Máme tu desátou skladbu a ACCEPT pořád drží laťku nesmírně vysoko. Pandemic bych popsal jako klasický "acceptovský" vál s mohutným refrénem. Následující New World Comin´ je další valivá věc s velikými hitovými ambicemi. Pomalu ale jistě se blížíme ke konci. Předposlední No Shelter sice není na albu nijak výjimečná, ale vaši pozornost určitě udrží. No a máme tu v pořadí třináctou a zároveň poslední věc. Ze zdánlivé ukolébavky se vyklube silný elektrizující riff a následně zbytek famózní Bucket Full Of Hate. Skvěle odvedenou práci podtrhuje v neposlední řadě také výborný hutný, ale stále lehce syrový zvuk. Pro mě plných 5 hvězd.

Cossack @ 23.04.2012 21:32:26 | #
Obal mi přijde taky OK (s názvem alba „hezky” koresponduje)... Hudba je dost v pohodě, určitě milé překvapení (které jsem nečekal).
Letošní "Stalingrad" už jsem si několikrát poslechl a zatím bych řekl, že je ještě lepší, než "Blood..." Zatímco u starší z obou nahrávek jsem měl ke konci „problém se soustředěním” – tzn. začala mi ta muzika dost splývat a přestávala bavit – novinka si moji plnou pozornost udržela vždy až do samotného závěru...

Dal bych 3 až 3,5 (Stalingradu 3,5 – 4); „pětky” jsem u Accept „rozdal” v 80. letech (přesně v roce 1982 a 1983).