martin69 - @ 27.12.2010 | #

Robert Plant oživil alespoň zdánlivě jednu ze svých prvních kapel Band Of Joy.
I když si Band Of Joy navazuje na všechny Plantovi předchozí solové desky,nedá se jí upřít moment překvapení.Plant vzdává hold svým vzorům Davidu Hidalgovi,Richardu Thompsonovi a dalším,vzdává hold všem pozapomenutým bluesovým legendám a to naprosto po svém.
Parádní deska stárnoucího rockera.Nepřináší nic nového.Proč by také měla.Plant myslím už vše podstatné řekl v 70letech s Led Zeppelin.Po poslechu alba se ani nedivím že se nechtěl účastnit plánovaného comebacku Zeppelin.
Od úvodníAngel Dance přes Central Two-O-Mine,Silver Rider až po poslední Even This Shall Pass Away se line z alba příjemná hudba.Je radost desku poslouchta s vědomím že Plantovi dech rozhodně nedochází.
Desku zdobí krásný obal.Jedno z velmi příjemných překvapení tohoto roku.

miguel7 @ 27.12.2010 10:34:19 | #
martin69: Deska mne také moc příjemně potěšila. I když mám teď heavy období, nesměla chybět v mém seznamu. Dle mého tím že jí dal oldies příchuť a šedesátkový zvuk, zní velmi svěže a vedle těch všech moderních produkcí a pomp a všeho možného, je náramně osvěžující. Na popisné hodnocení si ještě netroufám, ale s 5 hvězdami souhlasím!
PS: strárnoucí rocker?:) Plant snad mládne, aspoň za posledních 8 let to tak podle alb vypadá...moderní Mighty Reaaranger, nádherné duety s Alison Krauss a teď jako by se vrátil o 40 až 50 let dozadu