Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 09.04.2013

Rok po brilantním Going for the One, albu pro které mám termín "dokonalost", je tu album, které sice poslouchám stále dokola, a přiznávám že docela rád, ale stále přemýšlím, kam se vytratila ta "božská jiskra" z předchozího (předchozích) desek. Tormato se dá poslouchat, poslouchá se celkem dobře (ale to je na Yes dost málo) ale občas mi něco zatahá za uši. Ostatně, podle knihy pana Welche "Na samém okraji útesu" sami členové kapely nad albem nejásali, a ne nadarmo Jon s Rickem poté odešli.
Stevova kytara je stále virtuózní a vykružuje skvostné figury, bicí a basa jsou bravurní, Jon zpívá tak, jak se od něho čeká. Většina písní je skvělá, některé dokonce excelentní (Onward, Madrigal, Ufo, Silent wings). Tak kde je, u všech čertů, ten zakopaný pes?
Jsou to pro mne bohužel Rickovy klávesy. Jejich tolikrát avizovaná přemíra na Tales je ale krásná, na Goingu je to dokonce jako korunovace - Awaken je podle mne jeden z vrcholů tvorby Yes!
Nemohu si pomoci, ale podivné pištění jakýchsi "špatně nastavených" syntezátorů pro mne ruší náladu některých písní. Někde jsem četl, že Rick si sám na to stěžoval, že snad za to ani nemůže, jak mu jeho aranže elektronicky předělali, tak nevím. Paradoxně další album Drama mi i bez Jona a Ricka zní více jako staří Yes. Prostě, okolo tohoto alba nějak nebyla pohoda, a to je škoda, protože je to kvalitní hudební materiál.