Reakce na recenzi:

Petr Gerneš - @ 04.06.2013

Jesus Christ Superstar? To je pro mne, co se týče muzikálů, naprosto nepřekonatelná záležitost, srovnatelná snad jedině s Hair. Autoři se látky chopili naprosto mistrovsky, bez zbytečného patosu či přílišné snahy o originálnost. Rice napsal texty, znějící aktuálně a plné zajímavých obratů bez jakékoliv křeče, Weber k nim složil krásnou, osobitou hudbu, v níž můžeme najít vlivy baroka i soulu, jejichž spojení je ovšem naprosto organické a nepůsobí ani v nejmenším kýčovitě (narozdíl od ukázek z Requiem od téhož skladatele, které jsem před nedávnem slyšel). Za 45 let od vzniku tohoto vskutku výjimečného díla světové populární hudby se je pokusili zpracovat mnozí, nejvíce ceněnou verzí je však ta původní, vydaná r. 1970.
Nuže, toto nemohu já tvrdit, nebot´ jsem slyšel celá prakticky jenom dvě zpracování, toto a potom filmové. Co se týče hudebních kvalit, považuji si především tohle, nebot´ se mi zdá trochu propracovanější a čistší. A taky, přece jenom, Ted Neeley se s Ianem Gillanem nedá poměřovat.
Ale Gillan, o jehož uměleckých kvalitách by bylo zbytečné mluvit, není jediným bonusem toho alba. Vedle jeho mohutného, čistého, jakoby operního tenoru stkví se rozsahem podobný vokál, ale o poznání chraplavější a soulovější, Jidáš v podání Murraye Heada. Jeho procítěný projev se k této postavě naprosto perfektně hodí, je z něho cítit ona typická rozervanost, divokost a taktéž veliká naštvanost na osud a zoufalství, které se podle mne nejsilněji projeví v Judas´ Death, v níž jeho šílené výšky skvěle doplňují vskutku brutální hudební doprovod. Je škoda, že po skončení tohoto projektu již tento výtečný zpěvák, srovnatelný podle mne s umělci jako Stevie Winwood, Roger Chapman nebo Chris Farlowe, nevytvořil nic tak silného jako toto. Kde je mu vlastně konec?
A kde je konec Barrymu Dennenovi, dalšímu silnému tenoru, jenž zdobí tuto desku? Jeho vokál sice není tak silný jako Headův, ale je taktéž velice zajímavý. Když jeho árie slyším, úplně mi před očima vyvstává Pontius sám! Naoko syčí jak had, ale uvnitř jsou cítit pochybnosti, Dennen je Pilát jako vystřižený z Bulgakova!
Ale nejen vysoké mužské hlasy krášlí tuto placku, je tu i jeden silný bas, Kaifáš Victor Box, jenž vás svou silou ohromí. Box dokázal do svého partu vložit tolik, že z něj člověk má někdy i strach, a zvláštně když se k němu přidá kontratenor Brian Keith. To člověk úplně cítí farizejskou zatuchlost!
Pak tu máme ovšem i jeden krásný ženský vokál. Jedná se od Yvonne Elliman, pozdější součást křoví Erica Claptona. A musím říct, že tahle dáma určitě někam dozadu nepatří! Její jemný, vysoký zpěv mi učaroval! Zvláště skladba I DON´T KNOW HOW TO LOVE HIM v jejím podání podle mne patří do klenotnice balad 20. století.
Ale i ostatní hudebníci se nenechají zahanbit. Jejich výkony jsou naprosto skvělé, někdy bych řekl až nadlidské, a já jejich práci nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.