Reakce na recenzi:

Snake - @ 25.03.2014

S King Crimson seznamoval jsem se krůček po krůčku, chronologicky a po debutovém albu tak následoval nákup a studium 30th Anniversary Edition cd In The Wake Of Poseidon.

Jednoznačně nejlíp na mě působí titulní, symfonicky rockový majstrštyk In The Wake Of Poseidon ( including Libra´s Theme ). Ony burácivě hřmotné a valivé bicí co chvíli rozpadající se v divokých breacích, osudově znějící chladný mellotron a Frippovu "bludnou" akustickou kytaru mohl bych poslouchat snad na věčné časy a nikdy jinak. A vůbec mi tady nevadí slyšitelná návaznost na The Court Of The Crimson King z debutu.

Ostatně vzpomínek na ono album neubráním se ani při poslechu drtičky Pictures Of A City ( including 42nd at Treadmill ). Zkreslená kytara, vytí saxofonů a pořádně nabušené instrumentální intermezzo celkem pochopitelně evokuje 21st Century Schizoid Man. Zkrátka jedna je za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet.

Po tomhle ušním klistýru přijde mi velice vhod poklidná balada Cadence And Cascade s pěknou flétnou a vokálem hostujícího Gordona Haskella. Balzám na pocuchané nervy.

Celé album rámují tři miniaturky - Peace - A Beginning, instrumentální Peace - A Theme a Peace - And End. Neurazí, ani nenadchnou a vesměs končí dřív, než stačí se nějak rozvinout a rozkvést.

Nu a na samotný závěr nechal jsem si skladby, které mi dávají nejvíce "zabrat". Cat Food, s tím břinkáním klimpru, podivně nemelodickou vokální linkou, takto jazzrockový a částečně improvizovaný hřebík do rakvičky vzal jsem ještě časem na milost, ale Devil´s Triangle nikdy ! Nepochopím, že si v ní někdo dokáže "rochnit" a najít zalíbení. Mě - zhruba od čtvrté minuty - působí neskutečná muka a poslechnout si ji do úplného konce dokážu jen s největším sebezapřením a s volume hodně utaženým do leva. A se sluchátky na uších k tomu. Z ryze recenzentských důvodů jsem právě jeden poslech absoloval a končím jej se spoceným čelem, svědivou vyrážkou a se srdcem až v krku. Zmocňují se mě chmurné představy, ve kterých pověsil jsem muziku na hřebík, stal se ze mě zbožný muž, odešel poustevničit do Svatošských skal a do smrti nebyl už nikdy veselej...

Z desek, které jsem si od King Crimson koupil poslouchám tuto nejméně často. Je to tvrdý oříšek k rozlousknutí a ačkoli ani následující Lizard není zrovna z nejjednoduších, stojí si u mě výš. Ideální by byly tři a půl hvězdičky a protože tuhle možnost nemám, je to tentokrát za tři.