Reakce na recenzi:

horyna - @ 15.12.2016

Byly doby, kdy Pain of Salvation psali historii moderní progresivní hudby. Od začátku své kariéry měli slušně našlápnuto a právě recenzovanou deskou se posunuli směre k masám. Ne proto, že by snad svůj sound nějak výrazně překopali, pozměnili, nebo snad komerčně zpřístupnili. Bylo to dáno především obrovskou pílí a nadáním hlavního mozku kapely, lídra Daniela Gildenlöwa, který s postupně nabitými zkušenostmi a vštípenou skladatelskou genialitou, dokázal své hlavní atributy přetavit v originální a poutavá umělecká díla. Jejich zenit a v tom se mnou budou nespíš mnozí souhlasit, se nacházel právě v zde a následujícím díle Remedy Lane. A jelikož po tomto bodě nebylo jaksi vývoje kam, následovaly úkroky stranou, které, aby se kapela neopakovala, dopadli jednou lépe, jednou možná méně stravitelně, ale to už je dáno chutí jedince a není vlastním předmětem recenze.

Textově velice odvážně pojaté dílo v sobě spojuje obrovské hudební zanícení a emotivní nasazení, jehož vnitřní seskupená energie se tolikrát dere skrz drážky ven, že jeho síla dokáže posluchače pěkně převálcovat.
Sugestivní aranžmá v propojení originálních a velice silových melodií, často vyusťujících do katarzních okamžiků, si postupně klestí cesty invenčně ne tolik probádanými oblastmi hudební subkultury. Je tu celá spouta nádherných progresivních okamžiků, která se často propojí s neokoukanou metalovou výbušností, kupříkladu hned v úvodní Used, která krom jiného obsáhne i znamenité kytarové sólo. Na tyhle momenty si v oněch letech Daniel vytvořil patent. A když bych měl zmínit ještě alespoň vzorek z alba, mám tu hodně oblíbenou cíťárnu Morning On Earth, po níž následuje nemilosrdný úder Ideoglossia, který opět přeroste do vnímavé pocitové parády Her Voices- jejíž progresivní zlomový vír uprostřed předznamenává další z geniálních okamžiků Danielových. Očistný vliv dokáže bezpečně navodit sedmá Dedication a tak by se dalo pokračovat do konce desky, jeden výborný track střídá druhý a o lelkování nemůže být vůbec řeč.

Jen mě trochu mrzí, že kupříkladu toto album zde nemá nějakých deset let zmínku, že by švédové postupně upadali v zapomnění?