Reakce na recenzi:

Antony - @ 06.07.2007

Rok se s rokem sešel a Yes v tom chladném věku vydávají ve stejné sestavě další počin. A hned na úvod se nedá přeslechnout, že je vyjímečně hřejivý. Po velmi nevlídném Going For The One se mi chce zvolat - hurá, já slyším! Basa, nástroj pro tuto kapelu tak zvukotvorný, si opět vesele bublá, pan White za bicími předvádí roztodivně nádherné eskapády, Anderson zase dokazuje v plném rozsahu svoji schopnost obejmout svým hlasem, a ani práce pana kytaristy nezaostává. Jen ten narcis Wakeman se se svým plechovým bzukotem neodbytně nacpe všude a nezná míru. Zůstává otázkou nakolik je to jeho zásluha a z jaké části se na tom podepsal producent a zvukový inženýr, neboť sterilně elektronicky zní většina nahrávek té doby. Právě zvuk alba zaslouží pochvalu, patří mezi to lepší, skoro bych řekl nepoznamenané, ve srovnání s tím, co se tehdy ve studiích vytvářelo. Alespoň tedy moje japonská edice oplývá dostatkem basů, je fakt, že např. Rhino z roku 2004 jich má znatelně méně. O důvod více, proč jít do náročnějších edicí, hudba si sběratelsky poctivý přístup zaslouží.

Než se pokusím sdělit, co vlastně na Tormato slyším, předesílám, že nemám ve zvyku popisovat v recenzích alba otrocky podle jednotlivých skladeb. Jenže Tormato si svojí písničkovou osobitostí právě o tohle říká. Byly doby, kdy mi hudba na něm splývala, ale zde se uplatňuje právě poznávací vlastnost velkých děl, další a další poslechy vedou k odkrývání nezměrného bohatství, každý takt je malým zážitkem a člověk by nejradši popsal každou vteřinku. Úchvatná první skladba Future Times/Rejoice svým rytmem chytí a pohltí, ve jejích prvních třech minutách se odehrává větší hudební dobrodružství, než na celém předchozím albu. Tu první skladbu doporučuji jako terapii přehrát opakovaně třikrát po sobě, je tam vše, co od Yes chci. Mikrozměny motivické stavby, dynamické detaily, rozmáchlá vášeň umocněná a hnaná nesmlouvavým vytepávaným rytmem, nic se neztrácí, vše je zřetelné, je to důrazná a hrdá skladba. Pod pořadovým číslem dva, se nachází vlastně první hitovka skupiny, a to na etologicko velrybí (nejen) téma. Pro mně je to velmi svěží a svižná skladba, jejíž decentní a nevtíravá hitovost je naprosto přirozená a vůbec nepřekáží. Madrigal je zkrášlující výšivka, drobný ornament, co se na celé ploše alba tak nádherně vyjímá. Vypalovačka Release, Release - živá voda, čirá energie servírovaná pány mistry hudebních nástrojů. Arriving UFO mně zas vrací zpátky v čase, je plná progresivně odvážných postupů, vyhrávky ve třetí minutě bych klidně bral třeba i na Relayer. Circus Of Heaven je takový art experiment, působí na mně jako malé zastavení, kdy se mohu porozhlédnout, nadechnout, vždy je to místo jako stvořené k zamyšlení, což je při poslechu velmi důležité a přínosné. Onward - další kapitolka, příběh sám pro sebe. Začíná nenápadně, jako jedna z těch jemných a průzračných písniček, kde okouzlí především Andersonův vokál. Ovšem po té, co se ozvou dechy a smyčce a přivedou skladbu ve velmi citlivém aranžmá až k jejímu konci, je posluchač odvanut do úplně jiných sfér. Tedy, od dob Time And Word nám Yes nic takového nepřipravili a obzvlášť okamžik, kdy se z rozechvělé atmosféry vyhoupne temný tón tuby je nepopsatelně mystický. V závěrečné skladbě se necháme pohupovat na tichých křídlech volnosti a je to velkolepé zakončení jaksepatří, v nejlepším duchu Yes. Střípky hudebních motivů se přelévají sem a tam a vzniká z nich jedna z nejpůsobivějších skladeb, jejíž rázné zakončení tvoří nesmlouvavou tečku alba Tormato.

Tormato přináší několik otazníků. Název? Slovní hříčka. Obal? Další produkt z dílny Hipgnosis nám v jinotajné formě cosi předkládá, vysvětlení se mohu jenom domýšlet. Jako by Yes dávali najevo, že to jsou oni, po kom se občas tím rajčetem hodí. Že doba, okolnosti a poměry jsou pro ně utrpením. Avšak skryti za frajerskými černými brýlemi si to hrnou dál! Snad nebude tak zle, album na mně působí velmi radostně a uvolněně, obzvláště v porovnání s předchozím dílem. I další indicie naznačují, že si Yes utíkají do vlastních světů a symbolů, texty, grafické vyjádření a lokalita Yes-Tor (mato?) jsou toho důkazem. Mimochodem, podobnou myšlenku přivedli Manfred Mann Earth Band na albu Good Earth k maximu dokonalosti. V rámci recenze vyvstává další otázka. Kolik, safra, mám dát hvězdiček. Tormato vnímám veskrze pozitivně a vyloženě si vychutnávám jeho dokonalé hudební nápady a finesy. S rostoucím počtem poslechů roste i moje nadšení. Na druhou stranu zas přece jen stojí jinde než Yes klasiky z let 72-74, jenže to je vývoj a posun ke kratším kompozicím Yes zvládli mistrně. Takže jediný nedostatek je skutečnost, že klávesy místy tlačí do uší. Můj vnitřní pocit z alba dlouho osciloval přesně na hranici mezi 4 a 5 hvězdičkami, a to mně vedlo k jeho neustálému poslechu během posledních dvou týdnů a také způsobilo dlouhodobost vytváření této recenze. Ale co je rozhodující - projevuje se tu již zmíněný fenomén mimořádných děl. Po několika desítkách poslechů, v různých denních i nočních dobách a náladových rozpoloženích se nedostaví ani špetka omrzení. Naopak stále dále a více objevuji mnoho skrytých zákoutí, hudebních zátiší, do nichž se vždy rád pohroužím.

Ano podceňovaná deska, dlouho nevydaná na CD, v digitální podobě byla vydána až dlouho po ostatních albech Yes, což se projevilo u hladových fanoušků skoro až kultovní pověstí. Podivný obal, odlišný zvuk, první hit, syntezátory, ale to celé v tak ukrutně Yesovské atmosféře, prostě zase na další léta bylo vymalováno. Řekl bych, že se tu objevují melodické a kompoziční křivky, kterými nás Yes očarovávali naposledy o pět let dříve. Vůbec, poslouchat Tormato je jako přehrabovat se truhlicí plnou drahokamů, které nelze než obdivovat se zatajeným dechem. Je to svébytný hudební svět vytvořený velikány někým pohrdané, někým nepochopené Instituce Hudby Yes. Podívám-li se o čtyři roky zpět, nebo vpřed, ční tento artefakt jako osamocený a majestátní obelisk uprostřed smutné krajiny s trsy povadlé trávy pokryté šedivým prachem.

Proto 4,5 zaokrouhluji jediným možným a správným způsobem. Neboť toto album mi přineslo a stále spolehlivě přináší tolik krásných chvil, a hlavně z hlediska osobní blízkosti a otevřenosti své výpovědi se zcela vymyká působení ostatních Yes alb.

Hodnocení: 5/5