Reakce na recenzi:

TomKas - @ 29.10.2007

V pořadí druhá deska legendární skupiny. Od první desky Yes se stylově nijak moc zásadně neliší (byla také nahrána ve shodném obsazení jako deska první), ale na rozdíl od debutu byly její skladby 'zmohutněny' využitím symfonického orchestru, který nenásilnou formou do hudby zapadl a celkově ji velmi obohatil.
Hned úvodní energická skladba No Opportunity Necessary, No Experience Needed je toho názornou ukázkou. Následující Then z pera Jona Andersona je hrou s rytmem a zajímavá je i po melodické stránce a u mne vzbuzuje vžy pohodovou náladu. Everydays začíná 'táhlým a ospalým' způsobem aby pak opakovaně přešla do svižného rytmu, po kterém se opět vrací do své ospalé nálady umocněné Andersonovým zpěvem, který na pozadí podmalovávají smyčce a Kayeho klávesy. K tomu ještě typické jazzové bicí Bruforda a jak jinak než nespoutaná souhra Squiera a Bankse. Pomalé a svižné pasáže se vzájemně střídají a skladba tak působí nesmírně dynamicky. Sweet Dreams je u mne klasikou tohoto alba a byl jsem velmi překvapen a potěšen, že ji Yes zahráli na svém (zatím) posledním koncertě v Praze.
The Prophet zaujme svým nástupem, kdy se nejdříve zajímavým způsobem proplétá zvuk Hammondů se smyčci. Z počátku to vypadá jako by si Kaye něco přehrával sám pro sebe, ale s nástupem baskytary a smyčců se zvuk umocní. Poté skladba přejde do jiného rytmu a přidá se Jonův zpěv. Opět klasická ukázka aranžérského a hráčského umu.
Naprosto skvělá je Andersonova balada Clear Days (z mého pohledu má zde podobnou pozici jako Yesterday And Today na prvním albu).
Další neopomenutelnou peckou je skladba Astral Traveller (dle mého soudu vůbec nejpovedenější věc z desky). Zvláště vynikající je mezihra, kde se zvuk Banksovy kytary proplétá s Kayeho klávesami k nimž se pak přidávají další nástroje a skladba se tak zajímavým způsobem stupňuje. Poslední Time And A Word je další skvělá pecka, která je k slyšení na albech Yes z různých období (Yesshows, Keys To Ascension,...) a vždy je to zážitek. Škoda jen, že ji Yes nepředstavili na živo na některém ze svých 4 koncertů v Praze. Snad příště.
Album, ačkoliv je dle slov Steve Howea tím nejlepším, co Yes nahráli, je výborné, nikoliv však zásadní. Je tak jako první deska poznamenáno hledáním vlastního stylu Yes, který se ale narozdíl od debutu na této desce začal více prosazovat a naznačovat další zajímavý hudební vývoj Yes. Za nejlepší skladby považuji Astral Traveller, Time And A Word a melodickou Sweet Dreams.