Van Der Graaf Generator / A Grounding in Numbers (2011)

No, tak jsem v sobě nechal toto album uzrát a po x posleších si myslím, že i já mohu přispět svým usazeným názorem do mlýna. Svým názorem a postřehy na toto album, které vyvolalo a vyvolává tolik protichůdných reakcí.
Na úvod chci říct, že mně se album moc líbí. Na Van der Graafy je neobvykle hudebně pestré (možná nejvíce ze všech alb) a také nejméně temné (možná nejvíce ze všech alb). Obojí je dost překvapivé.
Chtěl bych zde trochu zmínit tři věci, které mi uvízly a lehce víří v hlavě.
1. Někteří zde recenzující/diskutující mají v něčem pravdu: Tohle album nezní vandergraafovsky, ale opravdu spíš jako Hammillova sólovka. Vandergraafovsky mě zní pouze skladba Mr. Sands a All over the place, dvě skladby ze třinácti… Trochu nechápu, co vlastně bylo důvodem, že dané album vyšlo pod hlavičkou Van der Graaf Generator a ne jako sólo album Petera Hammilla. Asi se chtěli někam posunout… I třeba na Hammillově sólovce Skin hrají ostatní členové VdGG, takže jen ten fakt snad nemůže být dostačujícím, jediným důvodem.
2. Peter Hammill v jednom rozhovoru řekl, že se mu líbí, když jeho nahrávky nepřesahují 45 minut, protože poté prý začíná ochabovat posluchačova pozornost. S takovým názorem sice nesouhlasím, ale respektuju ho. Je to ale škoda. Pokud je mi známo, tak na album A grounding in numbers Hammill a spol vybírali z několikahodinového materiálu natočené hudby (!!!). CD trvá 48 minut… Navíc – a to především – některé skladby, např. poslední tři – znějí, jsou ukončeny jakoby násilným přerušením a je to velká škoda – když už se připravuju, že se příjemně ponořím do krásné instrumentální (uzavírající) pasáže, přijde konec. Konec zbytečně krátké skladby. Jak říkám, škoda. Ale je to jen můj subjektivní pohled.
A jak jsem řekl na začátku bodu 2, LP timing je pro mě prostě málo, zvlášť když vím, že kapela měla materiál na víc než dvojalbum.
3. Hammillův zpěv. Je mi jasné, že živě se Peter do skladeb, zejména co se zpěvu týče, opírá mnohem víc, ale tohle… Možná je to stářím? Hammillův zpěv je na tomto albu neobvykle krotký. Jako by se bál texty/hudbu plně prožít… Postavíme-li vedle sebe třeba emocionálně „prořvaný“ World record, zjistíme, že to jsou dva úplně odlišné světy. Word record a A grounding in numbers. Na A grounding in numbers „Hendrixe ve zpěvu“ opravdu nečekejte…

Přesto dávám albu 4 hvězdičky, protože, jak už jsem řekl, se mi jednoduše moc líbí a oceňuju odvahu přijít trochu s něčím novým/jiným. Pět hvězdiček nedávám pro výše zmíněné důvody + fakt, že ne úplně vše na albu se mi líbí-nic mi neříká třeba zde zmiňovaná „crimsonovina“ Hughly strung…

Dodatek:
Ondra má pravdu, Hammillova vyzáblost je opravdu veliká. Pokud vím, přestal Peter po infarktu kouřit. Člověk by řekl, že se mu navrátí chuťové buňky do jazyka, že se mu vrátí chuť k jídlu a že se nám trochu zakulatí, dědula jeden hubenej, ale nic z toho… Hlavně, že mu zůstává chuť dělat stále hudbu včetně nové – vzbudit takové diskuze v penzijním věku, jako nad tímto albem, to nedokáže každý ;-). Peter Hammill je pro mě stále osobností, jehož a jeho hudby si nesmírně vážím a jsem moc rád, že obohatil a obohacuje můj život (právě poslouchám jeho krásnou sólovku None of the above)…
Při téhle souvislosti (fyzická hubenost) mě ještě teď napadá: Nevíte někdo, jestli ten roztomilej špekatej mrňous na Hammillově kompilaci The thin man sings ballads je Peter Hammill osobně ;-)?

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - A Grounding in Numbers
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator