Soft Machine / Land of Cockayne (1981)

Výborné, svěží, letní, jazzové instrumentálky!
Takhle jednoduše bych asi dané album shrnul, kdybych ho měl bez přemýšlení ohodnotit několika stručnými slovy. Album, které mě od prvního poslechu příjemně překvapilo a od té doby nepřestává bavit, ostatně jako většina alb Soft Machine, i když jakési definitivní proniknutí do jejich sofistikované hudby je většinou trochu běh na delší trať. Ovšem u tohoto alba jsem očekával automaticky zklamání, po zkušenostech třeba (při vší úctě k oběma kapelám) s alby Caravan nebo Gentle Giant z podobné doby...
Tohle možná trochu nedoceněné album já osobně hodnotím opravdu vysoko. Naposlouchal jsem si ho x poslechy, takže si ho můžu vychutnávat a některé melodie si pak často několik dní moc rád broukám – jsou opravdu broukatelné! Viz. třeba překrásná úvodní Over 'n' above.
Není moc skupin, které začaly v šedesátých letech minulého století a i v roce 1981 měly stále co říct, byly poslouchatelné. Napadá mě namátkou Martin Kratochvíl, Plastici, Holger Czukay a Soft Machine – konkrétně toto album Land of Cockayne. Možná by mě napadli i další hudebníci. A koneckonců vkus je něco, co je opravdu subjektivní.
Jasně že objektivně vzato se dané album těžko může srovnávat se svými staršími bratříčky z legendárních let 1968-1976, hudba na tomto albu je jiná (někdo by možná uštěpačně doplnil, že je úplně někde jinde), ale laciného, podbízivého popíku se obávat v žádném případě nemusíte. Ani nějaké kreativní impotence. Alespoň podle mého názoru. Hudba na albu je stále hodně jazzová, ale jednodušší, melodičtější, je taková... víc vyrovnaná; konvenčnější, ano, ale to přece neznamená automaticky horší.
I v osmdesátých letech se objevovala v oblasti jazzové fúze skvělá muzika...Tak nějak mi přijde podobně podceňované album Tutu od Milese Davise... Ale abych neodbočoval... Důvod, proč tento minipokus o recenzi vlastně„hážu na papír“ je ten, aby se ti, kteří se třeba předpojatě ze špatných zkušeností s jinými kapelami (a jejich alby z té doby) bojí tento skvost z roku 1981 objevit, nebáli do téhle parádní hudby jít.
Moje TOP alba Soft Machine procházejí celou jejich hlavní kariérou, jsou to ta první s geniálním Robertem Wyattem (jejich oficiální prvotina mi připomíná prvotinu mých oblíbených Van der Graaf Generator), potom je to zde Petrem Gratiasem skvěle zrecenzované album Seven... a pak tato nahrávka. Dávám jasné čtyři hvězdičky. A to píšu já, který si přitom libuje obecně právě spíš v té psychedeličtější, undergroundovější, avantgardnější hudbě.

» ostatní recenze alba Soft Machine - Land of Cockayne
» popis a diskografie skupiny Soft Machine