Uriah Heep / Sweet Freedom (1973)

UH ze sebe vydali na předchozích dvou albech maximum - své dva zlaté klenoty do rockové pokladnice. Sweet Freedom už zaostává.
Dreamer se stále drží v linii skvělých skladeb z předchozího alba, hlavně Byron jí dodává svým zpěvem v refrénu potřebnou jedinečnost. Tu již v určité míře postrádají Stealin', One Day a Sweet Freedom. Opět se zde ukazuje trend několika výborných skladeb proložených těmi výrazně slabšími (nikoli špatnými).
O If I Had A Time bych rád něco napsal, avšak kdykoli ji poslouchám, jaksi kolem mne prolétne, nezanechá nic kromě svého zvláštního náboje. Líbí se mi opět Byronovo blbnutí v Seven Stars - výborná abeceda (hard-rock ABC?). Circus se uvede nádherným motivem, ale onen motiv není plně využit, čemuž odpovídá i délka skladby. A nakonec Pilgrim; do poloviny se dějí klasičtí UH, a od poloviny dál skladba obživne a nabídné pár skvělých momentů.

Je mi zatěžko dávat albu 4 hvězdičky, neb mým oblíbeným RUSH jsem udělil za mnohem silnější album 3, ale mám sklon posuzovat alba z hlediska kapely, nikoli z hlediska obecného hudebního povědomí. Takže necelé 3 v reálu, 4 v dickensovském mikrosvětě.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Sweet Freedom
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep