Hancock, Herbie / Secrets (1976)

Album Secrets vynikajícího amerického jazzmana – představitele fusion music a funku Herbie Hancocka (jednoho z žáků Milese Davise) jsem získal ještě v dobách vinylů zvláštní cestou. Bratr mého kamaráda – byl jako zasloužilý učitel vyznamenán a s nějakým svazem učitelů (snad družby) se mu podařilo za bývalého režimu vycestovat koncem sedmdesátých let do Holandska po stopách Jana Amose Komenského. Navštívili Naarden, kde je Učitel národů pohřben a protože chtěl svému mladšímu bratrovi udělat radost, koupil mu v obchodě tuhle desku, kterou mu z Holandska přivezl. Byl to ale Danajský dar – protože kamarád poslouchal Creedence Clearwater Revival, T Rex, Geordie, Sweet a Slade a tahle hudba ho zastihla totálně nepřipraveného na jazz, fusion a funk. Přinesl to tehdy ke mně a tak se ke mně album dostalo. Pohltilo mě jeho pojetí funku a album jsem v prvním týdnu hrál poměrně často nejen sobě, ale i případným návštěvám a tak mě uvízlo v paměti.
Pravda, v dnešní době ho už nevlastním…. Půjčil si ho ode mě jiný kamarád a nějakým nedopatřením ho položil na postel, na kterou se nedopatřením vrhla potmě v nějakých nezvládnutých emocích jeho předpubertální sestra a pádem těla na vinyl to Hancock nevydržel a praskl….. Bylo mě to sice kompenzováno, takže újmu jsem nakonec neutrpěl. Potom jsem už ale album nějak nesháněl pod tlakem spousty jiných alb. Na deskách mě ale už nějak nebylo dostupné a v dobách CD jsem na něj asi pozapomněl… Když jsem se na Progboardu podíval na Hancockovu diskografii, tak jsem si vzpomněl na souvislosti. Tahle historka se zapomenout nedala…..
Úvodní skladba (jak si album vybavuji) DOIN´IT byla správně šlapavé funk s ukázkově přesnou a dynamickou rytmikou. Bubeník James Gadson a baskytarista Paul Jackson byli jedno tělo jedna duše a udržovali svým základním motivem napětí zdařile bezmála deset minut. Vynikající byl multinistrumentalista Bennie Maupin na saxofony, klarinet a lyricon, což byl dechový synthesizer. Pak zde byl mimořádný kytarový hráč Wah Wah Watson, který sice neohromoval nějakou technikou hry ve stylu Johna McLaughlina a Al DiMeoly, ale jeho práce se zvukem, wah wah pedál, elektronické krabičky a kytarový synthesizer, to byl prostě výtvarný ateliér, kde se míchaly barvy na velké paletě zvuků….. Z dalších skladeb bych jmenoval dnes už veleslavný jazzový standard CANTELOUPE ISLAND, který jsem znal z podání pražských Jazz Q. Tady se Hancock vracel k etnickým africkým kořenům funku se všemi přírodními způsoby. Byl zde silný melodický motiv, který pravděpodobně přímo vybízel k vytváření dalších a dalších coververzí. Hodně se mi líbila i skladba SPIDER a pak tajemná SWAMP RAT, v níž jsem vycítil jakési prvky horroru, psychedelie a šamanského rituálního tajemna. Vůbec po zvukové stránce zajímavé dobrodružství v dobách, kdy se testovaly nejen posluchačovy smysly novými barvami zvuku a proměnlivého soundu, ale vlastně i kvalita domácích reproboxů, ať už tovární nebo domácí výroby (!).
Jazzoví puristé sice na album žehrali, že Hancock se po vzoru Milese Davise moc pustil k funku a svoje jazzové niveau pouští k vodě, což byla z jejich pohledu svatokrádež, ale myslím, že si tím Hancock přitáhl mladší publikum, kterým byl trochu blízký rock, ale ještě více funk a soul s etnickými prvky. Herbie Hancock byl formát a obklopil se řadou elektronických klávesových instrumentů a přídavných efektů, takže vedle elektrického piana Fender-Rhodes, clavinetu Hohner D6 a klasického koncertního klavíru, zde byl polyfonní synthesizer Oberheim a synthesizery ARP a také používal echoplex, který tříštil, ohýbal a narovnával zvuk… Do toho samozřejmě percussion a spoustu bicích nástrojů s deformovanými hlasovými formacemi. Jevilo se mi jako do značné míry novátorské, a jnak pojednané než projekty Chicka Coreyi, Jana Hammera, Joe Zawinula nebo George Duka… Třebaže album Headhunters, které je Hancockovou vlajkovou lodí nepokořil, bylo album Secrets plné různých zvukových tajemství a hledání, které se mi opravdu líbilo jako protipól blues, hard rocku, folk rocku, art rocku, prog rocku. Je to sice zprostředkovaná informace a na můj styl jinak pojednaná recenze, než je mým zvykem, ale myslím, že čtyři hvězdičky bez uzardění i dnes bych dal….

» ostatní recenze alba Hancock, Herbie - Secrets
» popis a diskografie skupiny Hancock, Herbie