King Crimson / In the Court of the Crimson King (1969)

Tohle album mě dokonale uzemnilo. Pět skladeb je perfektně promyšleno a zaaranžováno. Na mě osobně působí často velmi depresivně, ale to mě neodradí to poslouchat, naopak, depresivnost přejde ve fascinaci tím, jakými způsoby dosáhli toho, že mě to takhle silně zasáhlo a samozřejmě nejen mě.

V úvodní skladbě je cítit veliké napětí a zmatek mysli, vše je tu předkláno hned, jako vřelé jídlo hozené na stůl. Je to velice pálivé a hořké jídlo, nicméně to mám ráda, takže dobrou chuť.
Ve druhé písni cítím kapičku zoufalství, které je pro mě reprezentováno pedevším veršem: "Promlouvám k větru, vítr neslyší, vítr nemůže slyšet..."
Epitaph je tesklivý a bolestný kousek, ze kterého umí běhat mráz po zádech. Text je opravdový klenot, zde aspoň jeden silný verš: "Zmatek bude mým epitafem".
V Moonchild si uvědomuju, jak podstatné je vlastně ticho a klid, který ná obklopuje stále méně a méně.
Závěrečná skladba je něčím úžasným. Magická atmosféra a alespoň náznak středověku a rytířů, které doslova zbožňuji. Když jsem ji slyšela poprvé, toužila jsem si ji pak pouštět znovu a znovu, prozpěvovala jsem si ji ve škole a neustále mi zněla v hlavě.

Co říci závěrem? Fantastické album, ale také ho nemohu poslouchat každý den, musí být ta správná atmosféra a myslím, že ta v posledních dnech a týdnech je: příroda připomíná zoufalou bytost, která by chtěla na svém tvrdém loži usnout avšak nemůže. Zima nepřichází a tak je matka příroda jen pouhým ztělesněním vyčerpání a zoufalství...
Pět hvězd...

» ostatní recenze alba King Crimson - In the Court of the Crimson King
» popis a diskografie skupiny King Crimson