Profil uživatele Walrusa
Recenze:
Jethro Tull / Thick as a Brick
| 2014-08-19 | Ten okamžik, kdy jsem si toto album poslechla poprvé, si pamatuji věrně. Byla jsem tehdy nemocná a nucená strávit celý týden doma. Jala jsem se tehdy malovat na plátno a jak už to tak bývá, k malování patří dobrá hudba, neboť malování a hudba si vzájemně neodporují, nýbrž se ještě posilují: tahy štětcem a obraz, který vytváříme umocňují emoce, jenž pociťujeme při poslechu, a naopak samotný poslech má tu moc vést naši ruku, určovat dynamiku a rychlost tahů, rozhodnout o odstínu barvy, který zvolíme.
A tak jsem se pustila do malování vznešeného a hrdého krále jedoucího na elegantním koni krajinou se starobylými zříceninami. Teprve tehdy jsem si uvědomila, jak moc je tohle album inspirující, doslova mne uchvacovaly přechody mezi jednotlivými pasážemi, ty změny nálad, to prolínání emocí. Jednou, jakoby se vše nacházelo v tíživém šarlatu, podruhé se zas vznášíme ve vzdušném oblaku, abychom se potřetí rozběhli rozkvetlou loukou plnou vonícího heřmánku. Text je nádherný, velmi poučný, inteligentní a místy i hravý. Další překvapení mne čekalo, když jsem si album pořídila na desce. Sem tam neodolám a vytáhnu je ze skříně už jen proto, abych mohla prolistovat ty noviny a pokochat se originalitou nápadu. Jestli bych měla nějaké album Jethro Tull ozančit za jejich nejlepší, pak to bude bez váhání tohle, už jen pro tu moc inspirovat...
» ostatní recenze alba Jethro Tull - Thick as a Brick
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull
Jethro Tull / Songs From The Wood
Tahle deska mi přirostla k srdci docela pevně a od té doby, co mám tu čest ji vlastnit na vinylu se láska k ní zakořenila ještě pevněji. Začíná jaro, a ačkoliv je příroda notně unavená po neprospané zimě, nezahálí a jarní květiny se předhánějí, která z nich vyhraje jarní soutěž krásy. Ideální období pro poslech této hudby.
Když zavřu oči a zaposlouchám se do této desky, nechám se unášet přirozenými a lahodnými tóny flétny, hlavou mi začně běhat neskutečně mocný proud představ: víska s doškovými střechami, barevné kroje, rozkvetlá třešeň třepající ve větru, rytířský turnaj, mladý rytíř v pestrobarevném oblečení si právě přiklopil hledí své přilby a uchopil dřevec, barevný průvod jezdců na koních, zřícenina zarostlá bujnou vegetací, pupeny prodírající si cestu ke sluni, nezkrotná jarní řeka, unášející pyl, ten zvláštní zvuk hlubokých lesů.
A to je asi jen setina toho, co mi běží hlavou. Nejvíc mě uchvátila Hunting girl a Velvet green. A nejen díky tomu ji mám od Jethro Tull radši než třeba Aqualung.
A na závěr musím poděkovat Michalovi (tykeww), za to, že mi tuto desku doporučil.
Pět zářících hvězdiček!
» ostatní recenze alba Jethro Tull - Songs From The Wood
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull
King Crimson / In the Court of the Crimson King
Tohle album mě dokonale uzemnilo. Pět skladeb je perfektně promyšleno a zaaranžováno. Na mě osobně působí často velmi depresivně, ale to mě neodradí to poslouchat, naopak, depresivnost přejde ve fascinaci tím, jakými způsoby dosáhli toho, že mě to takhle silně zasáhlo a samozřejmě nejen mě.
V úvodní skladbě je cítit veliké napětí a zmatek mysli, vše je tu předkláno hned, jako vřelé jídlo hozené na stůl. Je to velice pálivé a hořké jídlo, nicméně to mám ráda, takže dobrou chuť.
Ve druhé písni cítím kapičku zoufalství, které je pro mě reprezentováno pedevším veršem: "Promlouvám k větru, vítr neslyší, vítr nemůže slyšet..."
Epitaph je tesklivý a bolestný kousek, ze kterého umí běhat mráz po zádech. Text je opravdový klenot, zde aspoň jeden silný verš: "Zmatek bude mým epitafem".
V Moonchild si uvědomuju, jak podstatné je vlastně ticho a klid, který ná obklopuje stále méně a méně.
Závěrečná skladba je něčím úžasným. Magická atmosféra a alespoň náznak středověku a rytířů, které doslova zbožňuji. Když jsem ji slyšela poprvé, toužila jsem si ji pak pouštět znovu a znovu, prozpěvovala jsem si ji ve škole a neustále mi zněla v hlavě.
Co říci závěrem? Fantastické album, ale také ho nemohu poslouchat každý den, musí být ta správná atmosféra a myslím, že ta v posledních dnech a týdnech je: příroda připomíná zoufalou bytost, která by chtěla na svém tvrdém loži usnout avšak nemůže. Zima nepřichází a tak je matka příroda jen pouhým ztělesněním vyčerpání a zoufalství...
Pět hvězd...
» ostatní recenze alba King Crimson - In the Court of the Crimson King
» popis a diskografie skupiny King Crimson
Yes / The Yes Album
Zkoušeli jste se někdy zamýšlet na tím, jak málo toho vlastně známe? Lidstvo má obrovský dar zkoumat a epaxpandovat, anylyzovat a vyvozovat závěry. Zatímco většinou se lidstvo zaobíralo výhradně přírodou, po první světové válce se začal obdivovat civilizaci a pokroku a mimo jiné i vesmíru, kde viděl budoucnost lidstva.
Vesmír je obrovský, tajemný a jedna z věcí co o něm víme je to, že toho o něm moc nevíme. Neznámé věci ovšem zákonitě nejvíce lákají.
V tomhle albu cítím obrovskou inspiraci vesmírem a to jak po textové, tak i instrumentální stránce. I když ve vesmíru nikdo z nás nebyl a Yes zcela jistě také ne, tak nikdo nemůže zakázat naší duši a našim myšlenkám, aby se toulaly ve vesmírných dálkách a představovaly si, jak to tam asi vypadá. Každá skladba tohoto alba je svým způsobem klenot, ale tím nejblyštivějším bude pravděpodobně Starship Trooper.
Toulat se myšlenkami kdesi daleko je snadné a velice příjemné, ale mnohem těžší je (a to vím z vlastní zkušenosti) to zachytit, ať už na papír, nebo jako malbu, či jako hudební skladbu. U Yes ale nemohou z tohohle panovat obavy, zachytili to dokonale. Dávám pět zářících (nikoli vyhaslých) hvězd ;)
» ostatní recenze alba Yes - The Yes Album
» popis a diskografie skupiny Yes
Beatles, The / The Beatles
Z tohohle alba (dvojalba) jsem bývala vždycky dost rozpačitá. Mám totiž ráda alba sevřenějšího a kompaktnějšího rázu, ale pokud si vypůjčím heslo Evropské Unie: "Jednotná v rozmanitosti," pak mohu jen nepřítomně konstatovat, že dle tohohle hesla je tenhle počin vlastně jednotný.
Je tu mnoho kousků, které mě vždy moc přitahovaly: odvázaná Back In The U.S.S.R, neposkvrněná přírodní Blackbird, přímočará Revolution 1 nebo zvláštně ponurá Cry Baby Cry.
Ale samozřejmě najdu i pro mě slabší kousky: Bungalow Bill, Piggies nebo Wild Honey Pie.
Revolution 9 je kapitola sama pro sebe, když jsem ji slyšela poprvé, tak mě notně vyděsila, ale teď ji beru s klidem.
Otázkou zůstává: proč brouci neudělali z tohoto dvojalba jedno silné album? Ostatně asi ani nemohli. Vždycky když se zpětně ohlížíme do historie, na války, zvraty, krize, občas se přistihneme, že si klepeme na čelo se slovy: "Proč ti ti idioti neudělali jinak? Kdyby..."
Ale, žádné kdyby neexistuje. Když se člověk rozhoduje, používá aktuální informace a jedná v souladu s aktuálním stavem. A teprve až s odstupem času, kdy má jiné informace a je jiný stav si řekne, že by jednal úplně jinak. Brouci to prostě udělali jak to udělali a já věřím, že to udělali v souladu s tehdejším stavem věcí. A jsem ráda, že je to dvojalbum jednotné v rozmanitosti.
» ostatní recenze alba Beatles, The - The Beatles
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Pink Floyd / Atom Heart Mother
Atom Heart Mother:
Vdat se v noci do lesa na koni je prostě šílené, ale jediný, kdo má strach jsem já. Neustále si tak pátravě prohlížím temné stromy, že špatně odbočím... Zpočátku je to les jako každý jiný, ale už po pár minutách pocítím ledový závan a na zemi se začíná plazit zářivá zelenavě modrá mlha a z ní postupně vystupují jakási stvoření. Jedno mě něžně hladí po tváři, druhé mi zpívá nebeské verše, třetí mi zarývá pařáty do krve a další popadnou otěže mého koně a někam ho táhnou. Jsem ztracena, ztracena za krutého úplňku. Rozložena na prvočinitele a uvržena v zapomnění. Není to veselá pohádka, ale přesto mám vždy nutkání si ji zopakovat.
Druhá strana alba mi k té první, magické, jaksi nesedí. Nicméně se tam najdou silné kousky, které mám moc ráda a které vždy pohladí moji duši. Pokud mám označit nejsilnější skladbu druhé strany, tak za mě jednoznačně If.
Alan's Psychedelic Breakfast mě zaujala jednoznačně nejméně, ale i tak musím dát albu 5 hvězd.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Atom Heart Mother
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Pink Floyd / The Piper at the Gates of Dawn
"Nejkrásnější, co můžeme prožívat je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění." řekl kdysi Albert Einstein a něco na tom bude. Nedávno jsem tento pocit prožila dost naplno. Byla jsem ve Švýcarsku a navštívila jsem Velký hadronový urychlovač v CERNu a zároveň s tím jsem nahléhla do fantastického a neuvěřitelného světa miniaturních protonů, fotonů, bossonů, neutrin... a spol. Připadalo mi to jako jiný, dosud nepoznaný svět, kdesi v hloubi našeho vesmíru a přitom je to svět, který nám doslova leží u nohou. A tehdy jsem pocítila pořádné tajemno, které si moje duše začala vyžadovat již dříve, ale tenhle zážitek mě vlastě ještě utrvdil, abych tajemno zkoumala dál. A jakou, že to má souvislost s tímto albem? Tohle album ve mě evokuje úplně stejný pocit mrazení v zádech. Je to takové malé muzeum duše zmítané ve víru LSD a já jsem právě toto muzeum prostřednictvím tohoto alba navštívila. Hudba je to opravdu neskutečná, vesmírná, vzdálená běžné realitě, nejlepší je vychutnat si ji v noci, za svitu měsíce, jedině tak prožijete opravdu silně koncentrovaný pocit tajemna. Tak idylické a dokonalé to ale není, kdesi v pozadí mě vždy bodne u srdce, že za vytvořením něčeho takového stála zhroucená duše jménem Syd Barett. A to je jediná poskvrnka na tomto albu. A jelikož jsem silně proti drogám tak bych mnohem raději, kdyby stejné dílo vytvořil nadšený, veselý, fascinovaný a kreativní Syd, než sesypaná, zhroucená duše v totálním rozkladu, ale žádné "co by kdyby" prostě neexistuje.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Piper at the Gates of Dawn
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Yes / Fragile
Tuhle recenzi bych ráda začala poděkováním, které bude patřit Michalovi (tykeww), protože to byl on, kdo mě na tohle album (a tím i na celou skupinu) nasměroval. Vlastě mi tehdy doporučil více alb (jiných interpretů), líbila se mi, ale pak přišlo Fragile...
Jistě znáte onen magický pocit, jákesi deja vu, přijdete na cizí místo, uslyšíte neznámou zajímavou hudbu, ucítite pozoruhodnou vůni...zatímco pro vaše okolí, jsou to skutečně cizí události, vy máte pocit, jakobyste to dělali, viděli a cítili celý život. Ne to není lhostejnost k těmto věcem, spočívá to v něčem jiném: Hudba na nás promlouvá svým jazykem (a to ani nemusíme rozumět textu), někdo tomu jazyku rozumí a chápe, co se mu ta muzika snaží sdělit, jiný nerozumí. Mě osobně obvykle trvá déle, než nějaké hudbě porozumím, ale když už jí přijdu na kloub, tak je to pouto mezi jí a mnou velice pevné. Tohle byl úplně jiný případ, již při první skladbě jsem pochopila o co jde a zamilovala se do této hudby, do těch zajímavých nápadů a teplých melodií, ke kterým se stále ráda vracím.
Člověk v hudbě stále něco hledá, i když má svoji nejoblíbenější skupinu, tak stále něco hledá, protože jeho potřeby jsou jednoduše neúprosné. Hledá něco, co se hodí pro dané období roku, či života, ale hledá i něco celoživotního, co pasuje k jeho povaze. A já si troufám říct, že já jakožto milovník přírody a jejího kouzla jsem v Yes objevila přesně to, co jsem hledala. Ale těžko říct, ta hudba si mě našla tak trochu sama a úplně sama mě strhla do svého víru, tak, že jsem se ani nestačila divit.
» ostatní recenze alba Yes - Fragile
» popis a diskografie skupiny Yes
Yes / Close to the Edge
I když už se zdá, že vše bylo objeveno, řečeno a vynalezeno, vždy se objeví někdo či něco nového. V umění už toho například bylo realizováno tolik a člověk může mít pocit, že i pověstná studnice nápadů lidského pokolení se pomalu vyčerpává. Ale není tomu tak, v každém z nás je cosi jedinečného a to jedinečné je náš genetický kód, který utváří naši osobnost a vnímání. Z toho plyne, že nikdo z nás není zbytečný a každý z nás může obohatit tento svět svým neopakovatelným pohledem a přístupem k dané problematice. Vše to závisí i na kondici genetického kódu v lidské populaci, která bohužel není v dnešní době zrovna na dobré úrovni (protože už nefunguje přirozený výběr). Ale to už bych moc odbočila od tématu (i když to vše souvisí se vším, dokonce i genetika s hudbou :)).
Je neuvěřitelné, co vše se dá ztvárnit. Stačí se jen koukat kolem sebe, jsou toho kvadriliony. Někdo má ten dar cítit ve všem jakousi sílu okamžiku, monumentálnost. Někteří lidé jsou zcela dojati a okouzleni jen z toho, že na zem spadl suchý list. Takoví lidé občas působí jako blázni, ale ve skutečnosti jsou to šťastlivci obohaceni specifickým genetickým kódem kombinovaným se správnou výchovou. Myslím si, že Yes byli přesně takoví. Všechny tři písně v sobě mají obrovskou koncentraci podobného dojemného zážitku, který by pro někoho byl všedním, ale Yes jej dokázali ztvárnit tímto monumentálním způsobem. Vyhnuli se dokonce i jedné velké hrozící chybě: totiž, že by vše mohlo působit moc přeplácaně a přehnaně. Ve výsledku je to vše velice přirozené a zapadá to do sebe. Ano tohle je podle mě smysl umění: dát do díla co největší kus sebe (doslova: ukázat potenciál a kvalitu svých genů).
Myslím, že dát méně než pět hvězd by byl výsměch ;)
» ostatní recenze alba Yes - Close to the Edge
» popis a diskografie skupiny Yes
Dire Straits / Communiqué
| 2013-11-07 | Dire Straits mají u mě takovou zvláštní pozici: beru je jako nádhernou oddechovou hudbu (tím je nechci nijak degradovat, naopak chci ocenit jejich pohodovost a schopnost zrelaxovat lidskou mysl). Moc ráda si je pouštím, když něco maluju, zrovna tohle album má velice příjemné pomalé písně a pro tyto účely se hodí dokonale: Nechávám své nápady plynout na plátno a vše to kořením touhle hudbou. Občas člověk potřebuje u hudby vyloženě relaxovat. Složité dlouhé art rockové skladby jsou sice nádherné, ale nadruhou stranu vyžadují (alespoň ode mě) veliké množství pozornosti a energie, tímpádem se čas od času stávají poněkud vyčerpávajícími. Ale hudba Dire Straits (a nejen jejich) opět naladí mysl do stavu připravenosti na něco "obtížněji stravitelného."
Co se týče písní, tak nejvíce mě zaujala Lady Writer a Once Upon a Time in the West ;)
I přes vše co jsem řekla výše musím být v hodnocení opravdu spravedlivá, dávám 4 hvězdy
» ostatní recenze alba Dire Straits - Communiqué
» popis a diskografie skupiny Dire Straits
Beatles, The / Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band
Když jsem tuhle desku slyšela poprvé, tak mě doslova paralyzovala a nahrnula na mě tolik nových dojmů, že jsem je nebyla s to vstřebat ještě pár týdnů, do té doby jsem nic podobného neslyšela. Mě na tomhle albu fascinuje úplně všechno: počínaje nahraváním (atmosféra ve studiu byla příznivá jakési větší spolupráci mezi Brouky), samozřejmě nesmím opomenou báječné seržantovské uniformy a také perfektní, originální obal.
Pokud bychom porovnali tehdejší studio Abbey Road s tehdejšími studii v Americe, tak zjistíme, že Abbey road bylo oproti nim relativně primitivní. Nahrávání trvalo dýl, ale mělo to své výhody: otevíral se zde velký prostor vynalézavosti, tvořivosti a jakémusi vlastnímu soundu studia Abbey road.
Já Seržanta, jakožto své nejoblíbenější album, beru jako jednolité dílo a už opravdu nerada separuji písně na "lepší" a "horší". Pro mě jsou všechny dokonalé a součástí jednoho díla. Ale pokud bych musela něco vyzdvihnout tak to bude zcela jistě Lucy In The Sky With Diamonds a A Day In The Life.
Tímto albem stanuli Brouci na samotném hudebním vrcholu a vytvořili magické a nadčasové dílo. Ani se neopovážím toto albu s něčím porovnávat (To je jako kdybych chtěla porovnat Hugovy Bídníky a Máchův Máj :D). Ani se nebudu snažit pasovat toto album na nějaké nejlepší (už jen proto, že "nejlepší" je velice vágní výraz a to je ten důvod, proč ho nerada používám). Myslím, že tak hudba je natolik životaschopná a magická, že se na pomyslný vrchol pasuje sama, a že si sama sebevědomě dá 5 hvězd :D ;)
» ostatní recenze alba Beatles, The - Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Yes / Yes
Já tohle album prostě miluju! Je to jedno z mých úplně nejsrdečnějších záležitostí co se týče YES. Důvodem je neskutečná pozivní energie, něděje a barvy, které sálají z těchto skladeb. Při delších skladbách YES je nutné popustit uzdu představivosti opravdu vydatně, kdežto zde stačí ke štěstí opravdu málo.
Nejvýraznější skladbou je bezpochyby Survival. Pokušela jsem se přeložit text a zjistila jsem, že je to opravdu oříšek, ale i kdesi v mém pofiderním překladu mohu číst, že je to píseň o zrození, koloběhu života, osudu, přežití, o tom, že nic se neděje jen tak pro nic za nic.
Druhou nejzajímavější je pro mě Harold Land, píseň pojmenovaná po americkém saxofonistovi. Ta mě svojí atmosférou dostala doslova do kolen.
Mezi zbytkem písní už bych nedělala rozdíly, jsou všechny jednoduše skvělé.
Ano, samozřejmě, YES měli později jaksi propracovanější, řekněme dokonalejší alba, ale já musím dát pět hvězd, protože hudbě, která mě tolik hladí po duši si nedovolím sebrat ani jedinou hvězdičku!
» ostatní recenze alba Yes - Yes
» popis a diskografie skupiny Yes
Beatles, The / Rubber Soul
Rubber Soul neboli Gumovou duši mám opravdu moc ráda. Je to hudba plná nových nápadů a zároveň velký krok vpřed směrem k ještě odvážnějším experimentům. Jsou zde ještě patrné známky velké spolupráce všech členů, a to jak skladatelské tak nahrávací (postupem času se začala jaksi vytrácet).Najdeme zde mnoho opravdu velmi silných kousků, ale také skladby, které zavání tím, že byly napsány jako jakási "výplň".
Zde jsou ty silné:
Drive My Car: Lehce dvojsmyslná skladba, která perfektně šlape a vynikající je to úvod celého alba
Norwegian Wood: Magická skladba s nádechem orientu a s velmi kvalitním textem o mladém žháři.
Nowhere Man: Z této skladby cítím jakési mrazivé zoufalství a apatii, nejen z melodie, ale i z textu.
Michelle: Jedna z nejlepších věcí, které kdy Paul napsal. Něžnou atmosféru umocňuje hlavně použití francouzských slov textu.
In My Life: Text téhle písně považuju za jeden z nejlepších od Beatles (resp. Lennona). Nostalgická atmosféra, vzpomínky na dětsví a Martinovo sólo...Tahle píseň nemá chybu.
Pokud mám být opravdu kritická, tak musím označit i pro mě nejslabší skladby a těmi jsou: What Goes On, Run For Your Life a You Won't See Me.
Ovšem jako celek se album poslouchá naprosto skvěle, a tak musím dát 5 hvězd.
» ostatní recenze alba Beatles, The - Rubber Soul
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Beatles, The / Revolver
Kdybych si tohle album šla koupit do krámku s broušenými drahokamy, tak tenhle budou mít buď za výlohou, na odiv všem, a nebo kdesi pečlivě ukrytý ve skladu, prostě proto, že je příliš cenný.
Georgovi se dostalo té cti započnout album Taxmanem. Úderná a velice jízlivá skladba, která je přímým útokem na daňovou politiku, především na politiky Harolda Wilsona a Edwarda Heathe.
Eleanor Rigby je cosi nad mé chápání. Ty nádherné smyčce a působivou, notně pesimistickou melodii jsem nedokázala plně pojmout ani když jsem stanula u samotného náhrobku v Liverpoolu. Úžasná skladba!
I'm Only Sleeping je takový první krůček do psychedelie, ale mnohem překvapivější je pro mě následující Love You To. Těžko říct, zda Harrison opravdu v této skladbě hrál na sitár, ale to není podstatné, je to velice pozoruhodná, krásná a originální skladba, která nás přenáší kamsi na indické pahorky.
Here, There and Everywhere; Good Day Sunshine a For No One jsou skladby se zřetelným Paulovým rukopisem, které mě vždycky moc přitahovaly působivou melodií.
Yellow Submarine to je prostě taková legenda, kterou zná kdekdo. Je to také možná jedna z nejzpívanějších písní ve školních hodinách angličtiny ;)
Ze zbytku musím ještě vyzdvihnout Got To Get You Into My Life, živou a plnou energie. A také And Your Bird Can Sing, kvůli její ehm zajímavé a vysmáté verzi z Anthology.
No a na závěr, moje nejoblíbenější z tohoto alba (spolu s Eleanor Rigby): Tomorow Never Knows. Tohle už nebyl jen krůček, tohle byl přímo skok do světa psychedelie: smyčky, Leslieho reproduktor... Tato skladba nás odnáší kamsi do sfér nebeské mysli ovlivněné LSD. Otevřela se nová kapitola hudby...
Album je to opravdu skvostné, myslím, že si nezaslouží porovnávání se Seržantem, protože je prostě originální, jedinečné a neopakovatelné.
» ostatní recenze alba Beatles, The - Revolver
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Beatles, The / A Hard Day´s Night
Vybalíte desku, dáte ji na gramofon a ponoříte se na půl hodinky do světa naprosté pohody, která je přerušena pouze otočením desky. Toto album je jedinečným skladatelským počinem a z každé skladby sálá nefalšovaná silná pozitivní energie. Nedočkáme se komplikovaných a vysoce složitých textů, ale zato dostaneme maximum spontánnosti, která nás doslova omráčí. A aby toho nebylo málo, tak je třeba ocenit, jak nádherně pasují skladby z A strany do filmu Perný den. Pokud mám označit skladbu mému srdci nejbližší, bude jí Can't buy me love, při které ve filmu hoši nezřízeně vyvádějí na louce.
Téhle nádherné klasice nelze dát nic jiného než pět hvězd ;)
» ostatní recenze alba Beatles, The - A Hard Day´s Night
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
R.E.M. / Around the Sun
Tohle album mě doslova provázelo dětstvím. Rodiče obyčejně v autě vozili jen pár CD a mezi nimi tohle. Kdybyste se mě v oněch dětských letech zeptali, co to je za hudbu, tak bych Vám možná ani neřekla název alba, ale zcela jistě bych odpověděla: "To je ta krásná hudba, kterou poslouchají rodiče."
Melodie mám v sobě zafixované velice pevně, ale nemám je provázané s názvy skladeb, ale snad nevadí, když řeknu, že tolik nezáleží na názvu, nýbrž hlavně na obsahu.
Pokud bych je měla nějak ohodnotit, tak pro mě má masivní význam, hlavně díky vzdáleným vzpomínkám na radostné dětství, strávené z určité části v duchu melodií těchto skladeb. Nicméně s odstupem času to dnes vidím na 4 hvězdy ;)
» ostatní recenze alba R.E.M. - Around the Sun
» popis a diskografie skupiny R.E.M.
Beatles, The / Magical Mystery Tour (EP)
Před nějakým tím rokem, (kdy jsem byla kapánek zkažená hudební komercí, ale ne moc) mě kamarád přivedl k Beatles. Pouštěl mi spoustu převážně počátečních písní, ale třeba i Strawberry fields. A já, v naivní představě, že brouci mají jen "jé jé" písničky jsem byla notně šokována, protože to bylo asi poprvé v životě, co jsem slyšela něco, co by se dalo označit jako psychedelický rock. No a o nějaký ten měsíc později jsem slyšela i Mrože, který mě šokoval dokonale. Blue Jay Way mě neuvěřitelně děsila a nemohla jsem ji ani slyšet. Ale našla se i skladba, která se mi zalíbila na první poslech: Fool on the hill.
Jak to shrnout? Tohle album (kompilace) je klíčová v mém životě posluchače, protože mi umožnilo jakýsi přerod z člověka kterého hudba dřív vůbec nezajímala (a poslouchal to co slyšel v rádiu) na člověka, který vyhladává kvalitní hudbu a užívá si její poslech (samozřejmě bylo nezbytné si předtím prožít i stadim počátečních alb Beatles).
Cesta k tomuto albu byla trnitá, ale o to víc je miluju a Mrož je moje nejoblíbenější skladba od Beatles a kdoví možná i nejoblíbenější vůbec. Nemůžu jinak, než dát 5 hvězdiček.
» ostatní recenze alba Beatles, The - Magical Mystery Tour (EP)
» popis a diskografie skupiny Beatles, The
Yes / Relayer
Něžné paprsky chladného jara se derou skrz listí. Mladí muži vylézají ze svých stanů. Oblékají košile, brnění. Koně se klidně pasou, nic netuší.
Je čas... nasedlat, vyrazit. Pohled každého je odhodlaný. Sedla dopadají na koňské hřbety, přezky cinkají, živý hovor neutichá.
Vojsko pochoduje vstříc mírumilovnému slunci. V údolí kvetou ocúny a narcisy, v tomto okamžiku zadupávány kopyty nesčetných ořů.
"Seřaďte se" zařve vojevůdce.
Teď už jen pevně držet otěže natěšených koní, vytáhnout majestátní meč, nastavit kopí, napnout tětivu luku či pevně uchopit válečné kladivo.
Vídíš nepřítele? vidíš ho? Pohleď jak je malý a slabý!
"Teď"
Není větší síly než tisíce se valících koní a společně s nimi se na nebi valí černočerná mračna. Náraz rozpoutá peklo, které nemá obdoby. Tolik krve by naplnilo celé údolí. Zbraně řinčí o sebe, každý ztratil přítele...chaos...
Není vidět na krok, lehký větřík hravě vane nad torzy tisíce těl. Mladý muž sedí na svém milovaném, ležícím, mrtvém koni, chvíli tiše pláče a pak skončí nožem svoji pouť. Drobný blonďák na bílém koni a vedle něj brunet na vraníku, oba živí míří mrtvolně tichým bojištěm vstříc výcházejícímu slunci, které mdle ozáří jejich tváře.
"Bože, to snad není pravda" naříká blondýn, slzy mu stékají po tvářích.
"Neměj strach, příteli, bude to dobré uvidíš, všechno bude v pořádku, brzy..."
Tohle pro mě znamená největší klenot tohoto alba The Gates of Delirium. Nemůžu jinak než pět hvězdiček.
» ostatní recenze alba Yes - Relayer
» popis a diskografie skupiny Yes