Nirvana / In Utero (1993)

Dva roky po vydání hitového alba Nevermind, které vyneslo Nirvanu na samotné výšiny, nahrála skupina své třetí a poslední řadové album. Známou informací je, že se původně mělo jmenovat I Hate Myself And I Want To Die (Nenávidím se a chci zemřít), kvůli pochopitelným výhradám ze strany vydavatelství ho ale Kurt Cobain pojmenoval In Utero - V děloze. Původní název však skvěle vystihuje vše, co se na desce děje. I když je nahrávka o mnoho syrovější než předchozí studiovka, prodávala se výborně. Ostatně jak v jednom článku poznamenal Jindřich Göth, Nirvana by se prodávala výborně, i kdyby vydala hodinu žabího kvákání.

Už od první písně Serve the Servants je jasné, že tady půjde o něco jiného než na Nevermindu nabitém hity prvního stupně. Píseň má pomalejší rozjezd a i přes nejrůznější skřípoty a ruchy (které ostatně doprovázejí celou desku) má celkem příjemnou a smířenou atmosféru.
To následující Scentless Apprentice je dravá a syrová, to už opravdu není nic do hitparády ani do teenagerovského walkmana.
A po ní přichází jedna z nejpůsobivějších písní desky, Heart-Shaped Box. To je naprosto dokonalé ztělesnění deprese a šílenství. Podobné případy nenadcházejí často, ale podle mě píseň ještě umocňuje neobyčejně zdařilý videoklip.
Rape Me je další z hitů. Akordový postup jako by si utahoval z milované a nenáviděné Smells Like Teen Spirit…
Frances Farmer Will Have Her Revenge On Seattle je výborná grungeová záležitost, k té není moc co dodat.
Dumb je báječně smířená, klidná píseň, z které až mrazí.
Very Ape je rychlá agresivní píseň. Není moc dlouhá, což ale není zas tolik na škodu, protože na desce nepatří k tomu nejlepšímu. Refrén má ale hodně děsivou atmosféru, to je zřejmě důvod, proč by mi píseň na albu chyběla.
Milk It pokračuje v poněkud děsivé atmosféře, ale nějak jsem písni (zatím) nedokázal přijít na chuť…
Pennyroyal Tea je pomalá, posmutnělá píseň s naléhavým refrénem. Když jste v depresi, existuje jen málo lepších věcí k poslechu.
Radio Friendly Unit Shifter - destruktivní skřípavé zvuky a vazbící kytara po necelých pět minut; nic ke každodennímu poslechu, ale i tohle byla jedna z tváří Nirvany.
Tourette’s je další ostrá skladba. Výkřiky, zoufalost, šílenství.
Ale All Apologies je zkrátka nádherná skladba. Působí smířeně a barví ji milé tóny kytary, a přitom je docela smutná. Pro mě osobně jedna z nejlepších skladeb Nirvany a skvělý konec alba.

In Utero je podle mě především výborně pojatá deprese, až potom výborné album. Obě úlohy ale sehrává výborně. Lépe se Kurt Cobain se světem rozloučit nemohl.

» ostatní recenze alba Nirvana - In Utero
» popis a diskografie skupiny Nirvana