Pink Floyd / The Dark Side of the Moon (1973)

Dokonalé album, jak svou hudbou, tak strukturou. Dalo by se říci, že všechny skladby jsou spolu svázany, ale není to tak pevné pouto, jako u The Wall. Už jen intro Spek to me je naprosto geniální, jelikož v něm můžeme slyšet motivy všech písní(pokladna z Money, tikot z Time), Speak to me - taková pohodová píseň hudbou nikoliv však texte zvlášť její konec"...a když balancuješ na nejvyšší vlně/míříš k záhubě...", On the Run- tak tady se Richard Wright opravdu vyřádil, dost mi to připomíná rané psychedelické začátky PF,Time- pro mě vrchol alba, sice text není nijak povzbudivý(pojednává o tom, že čím dál víc stárneme), ale hudebně naprosto dokonalá píseň, hlavně sólem, Great Gig in the sky - znova docela znepúokojivá píseň koncem "nikdy jsem neřekl, že bych se bál umřít", zajímalo by mě, jestli to Wright opravdu myslel jako narážku na Rogera Waterse nebo to jsou jen legendy, Money - dokonalá oddechová hudba, i když kompozičně velmi těžká, ale pohodovost na nás přenáší první tony basové linky, kterou zná snad každý na světě, i když o Pink Floyd neslyšel, Us and Them - dosti sociální píseň, která nás znovu nenechává klidnými Any colour you like - prostě úžasná instrumentálka, Brain Damage - abych se přiznal tuto píseň jsem moc nepochopil a Eclipse - dokonalý závěr úžasného eposu jménem Dark Side of The Moon

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Dark Side of the Moon
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd