Black Keys / Turn Blue (2014)

Po úspěšném albu Brothers a ještě úspěšnějším (a ještě lepším) El Camino se letos v květnu americké rockové duo Black Keys ukázalo s dalším řadovým albem, které dostalo název Turn Blue. Z obalu se vám málem roztočí hlava, ne tak z hudby (v pozitivním slova smyslu).

Je trochu překvapivé (a nebo naopak zcela očekávané), že Dan Auerbach s Patrickem Carneym opustili jižanské bluesové bažiny a z garáže se hudebně vypravili do komerčněji laděných vod. To se jim však daří dobře a nikoliv s nějakou extrémní podbízivostí dnešnímu hitparádovému posluchači. Celkově je nálada desky podstatně lyričtější a tesknější, než tomu bylo na dvou hity nabitých albových předchůdcích. Dan Auerbach tu loudí bloudivé tóny elektrické kytary, tu zpívá svým jemným falzetem a onehde zase pořádně rockově. Patrick Carney pořád z bicích vytlouká život svými hypnoticky přesnými rytmy a údery. Dohromady jim to jde prostě skvěle, obzvlášť, když jim vypomůže slavný producent Danger Mouse, který je už s duem nadobro spjatý.

Album je celistvé a zapadá do sebe, což oceňuji. Z jednotlivých skladeb bych však vyzdvihl úvodní sedmiminutovou lyrickou jízdu Weight of Love, následující In Time, titulní Turn Blue nebo tesknou Waiting On Words s jen těžko zapomenutelným refrénem. Z alba trochu vyčnívají singlová Fever, která patrně měla navázat na megahit Lonely Boy, avšak je zcela jiná nejen svým hypnotickým rytmem, ale zejména mnohem menším použitím kytar (a větší přístupností pro rádiového posluchače). Dále bych vyzdvil především závěrečnou Gotta Get Away, krásně pozitivní píseň v tradičním rockovém pojetí.

Black Keys se za svou letošní novinkou nemusí stydět. Můžeme jim vyčítat komerčnější přístup, v podstatě také odloučení od svých bluesových kořenů, ale Turn Blue je pořád skvěle zvládnutá muzika a mně osobně udělala hudba na albu velkou radost (a dělá mi ji stále).

» ostatní recenze alba Black Keys - Turn Blue
» popis a diskografie skupiny Black Keys