Creedence Clearwater Revival / Bayou Country (1969)

Již první album legendární americké skupiny Creedence Clearwater Revival bylo velice zdařilé, já osobně však o něco výše stavím následující Bayou Country společně s třetím Green River a ještě výše Willie and the Poor Boys a také Cosmos Factory, spolu s předposlední dlouhohrající deskou Pendulum je to však vzácně vyrovnaná šestice. Na to, že ji Creedence stihli vydat během pouhých tří let, dokonce obdivuhodně. Pravda, takříkajíc labutí píseň skupiny - album Mardi Gras - není rozloučením zrovna dvakrát důstojným, ale o tom teď řeč není.

Je o druhém řadovém albu Bayou Country, která začíná pěkně zostra - neuvěřitelně tvrdou písní Born on the Bayou. Mimo skvělé kytary nám tu hlavní postava skupiny John Fogerty v celé své kráse předvádí svůj nenapodobitelný a úžasně syrový hlas, který provází celou desku. O úvodní písni bych se nebál říct, že to je jedna z vůbec nejtvrdších rockových písní, co jsem kdy slyšel. Následující Bootleg sice zvolnil napětí, za úvodní peckou ale rozhodně nezaostává a můžeme na něm obdivovat takřka vše, co se na CCR obdivovat dá. Více než osmiminutová Graveyard Train má v sobě hodně z blues, což je pro Johna Fogertyho skvělá příležitost ukázat jak svůj hlas, tak své kytarové umění (které bychom rozhodně neměli podceňovat), taktéž na harmoniku John umí hrát hezky. Good Golly Miss Molly je tvrdý creedencovský rokenrol (nikoliv však autorský) ve středním tempu, ke kterému není moc co dodat. Následující Penthouse Paper je opět bluesovější a mimo skvělé kytary se tu o slovo hlásí i bubeník Doug Clifford, jehož hra však byla vždy spíše úsporná (což bylo v jistém smyslu ku prospěchu věci).

A je to tu. Přichází jeden z největších hitů kapely, který jí přes její krátký život zajistil nesmrtelnost. Proud Mary, naprosto jednoduchá, naprosto chytlavá a naprosto skvěle napsaná písnička jemně v country duchu, kterou si na kytaru drnkají miliony kytaristů po celém světě a kterou v soulovějším pojetí interpretovala i Tina Turner. Nemám co dodat, zkrátka Hrdá Mary se dál plaví po řece… Poslední skladbou, kterou na albu najdeme, je Keep On Chooglin‘. Stejně jako v závěrečných skladbách na jiných albech od CCR je i tady prostor pro nějakou tu improvizaci, která v menší míře nikdy nezaškodí.

Bayou Country je velmi podařenou - přestože poměrně krátkou - kolekcí skladeb, ve kterých najdete v podstatě vše, co bylo pro Creedence Clearwater Revival typické - ať už tvrdé skladby se syrovými kytarami, zpěvem i rytmikou, svéhlavé pojetí blues nebo pohodové country písničky. Další alba mám o něco radši a Bayou Country neposlouchám zas tak často, i tak je to však výborná muzika a dát jí méně než pět hvězdiček bych považoval za drobný osobní hřích.

» ostatní recenze alba Creedence Clearwater Revival - Bayou Country
» popis a diskografie skupiny Creedence Clearwater Revival