Doors, The / The Doors (1967)

Debut The Doors je neobyčejně vyspělé dílo, které v roce 1967 (natočeno ve druhé polovině 1966), kdy bylo vydáno, nemělo mnoho podobných konkurentů. Dnes může znít jakkoli normálně, neprovokativně, avšak tehdy se Jim Morrison & spol. dostali hned do nemilosti (ostatně tenkrát za společensky nevhodné rebely platili i daleko uhlazenější The Beatles) všech strážců mravů americké společnosti. Současně Jim Morrison na své pověsti pracoval docela vehementně během svých vystoupení, kde v opilosti vyváděl, co ho napadlo. V hudbě se to projevovalo převážně v textech, které na tomto albu byly ve dvou skladbách cenzurovány, a v plně rekonstruovaných verzích se dostaly k posluchačům až na pozdějších CD reedicích.

Album na mne působí jako vyrovnaná kolekce rockových skladeb, které jsou rozmanité náladami a sem tam z té vyrovnanosti něco pořádně čouhá, až to vyráží dech. Celé album spojuje, nebo spíše vyvyšuje nad většinu ostatních, hlavně instrumentální suverenita, kompoziční jistota, The Doors postrádají atributy jakéhokoli začátečnického amatérizmu, neumětelství, bezradnosti, hledání. Pokaždé mě to ohromí, často se u "jedniček" později skvělých kapel jen něco naznačuje, člověk si říká, že je to docela dobré, ale... Zde se nic takového neděje. Ano, je tady pár vlastností které jsou poplatny době vzniku, bicí vlevo, klávesy vpravo, trochu zahlušený mix (co by za to jiné tehdejší kapely daly), ale v muzice se žádný kompromis neděje. Morrison zpívá tak, že ani skoro není třeba znát slova. Je zamyšlený poeta, i řvoucí provokatér. Své básně převedené do písňových textů přednáší podle svého cítění, autorsky autenticky, uvěřitelně, prožitě, málokdy vnímám takové souznění interpreta s hudbou. Souzvuk skupiny v dlouhých instrumentálních pasážích je přímo hypnotický, což se nejvíce projevuje v Light My Fire. Tato skladba proplétáním kytarového sóla a mňoukajících kláves za podpory uhrančivé basy a bicích mne vždycky dostane. Pětiminutová instrumentální pasáž, která současně tepe a současně se vlní, rafinovaně se zavinuje a rozvinuje, jako kdyby skrzevá moji mysl proplouvalo hejno chobotnic. Je zajímavé, že právě tato skladba je na desce umístěna mezi jediné dvě převzaté písně, které znějí mnohem běžněji, civilněji. Záměr, aby LMF více vynikla? Netuším, ale je to velmi účinné.

Každá píseň na desce má svůj příběh, svoji chuť, Je s podivem, kolik poloh The Doors našli, a ve všech jsou samozřejmí. Morrison má v hlasu jak ledabylý klid, tak naštvanou náladu, mezi kterými osciluje a často je obdivuhodně zvládá současně. Třeba kontrast mezi zlostným závěrem I Looked At You a konejšivě naléhavou End Of The Night je zcela pohlcující. A hned potom Take It As It Comes je přímo radostná, probleskávají v ní krátká jiskřivá nástrojová sóla, rytmicky úderný refrén, hned navazuje klidnější pasáž jako nadechnutí před těsně napojeným závěrem. Schopnost tvořit silné skladby je znát po celou dobu trvání alba, jen se pokaždé projevuje jinak. Je to taková dávka emocí, rozmanitých, výrazných, že je každý poslech svátkem.

Nelze nezmínit závěrečnou The End, s brutálním textem, meditativní náladou, kde v narativní improvizaci Morrison často vykřikuje to, co si tenkrát leckdo nedovolil ani pomyslet. Zabijákova mysl, chřestýši, osamělost, bolest, to je divadlo jednoho rouhače a tří přisluhovačů. Skvělé divadlo, podotýkám.

Hodnotím za plný počet, samozřejmě. Jedno z výjimečných CD, které mne vždy mrzí, když končí. Protože, něco skončilo, navíc The End je třeba trochu vydýchat. A pak zase klidně Break On Through, na druhou stranu. Nebo na první?

Poznámka ke zvuku:
Typické separování nástrojů do jednotlivých kanálů, což rockové kapely ve svých stereo začátcích převzaly od jazzových kolegů, kteří s tím začali již o 10 let dříve, je nutno přijmout jako fakt. Nikdo tehdy nevěděl, jak je to vlastně správně. Vždy si u takto udělané nahrávky vzpomenu na Jethro Tull - This Was, kde je to úplně extrémní. Ale patří to k době vzniku. Zvukově jsou další alba The Doors povedenější, ale ani tohle není průšvih, pokud získáte původní CD edici (zhruba do r. vydání 1996), netrpící moderními metodami "vylepšování" zvuku dynamickou kompresí a dalšími vynálezy zvukových inženýrů.
Album vyšlo později na CD rozšířeno o bonusy, v některých novějších edicích se nacházejí jiné verze skladeb, které jsou rekonstruovány a doplněny o dříve cenzurované pasáže. Light My fire má opravenou rychlost pásku, tudíž i jinou délku trvání a odlišnou výšku tónu v instrumentální pasáži (poprvé v edici ke 40. výročí vydání alba)
Dále je v edici 6CD/6DVD "Perception Box" použit úplně jiný mix u většiny skladeb. Jde často o změnu umístění nástrojů ve stereu, jiná sóla, přehozené pasáže, atd. Současně s velkou dynamickou kompresí jde o vydání, která jsou od původních LP výrazně odlišná. A pro mne neposlouchatelná, dodávám. Jednoznačně doporučuji původní autentické verze jejich alb. Smutné na tom je, že se na zničení zvuku a stavby skladeb podíleli přeživší pánové z kapely plus původní producent.

Technické detaily recenzovaného CD:
CD - US Reedice 1992 DCC Compact Classics, kat.č. GZS-1023, 24k gold, EAN 010963102321
11 skladeb, 44:30
DR11 [L-11,6 / P-10,4]

» ostatní recenze alba Doors, The - The Doors
» popis a diskografie skupiny Doors, The