Yes / Relayer (1974)

Nechci se pouštět do nějakých rozborů tohoto výjimečného alba, předchozích 23 recenzí už to udělalo dost dobře za mně. Chci jen podotknout, že ač toto album bylo pro mne z Yesovské tvorby nejobtížněji přístupné, je mi po každém dalším poslechu bližší a bližší. Naprosto obdivuji odvahu, s níž po se rozpačitě přijímaném dvojalbu Tales (jinak ovšem pohádkově krásném) a obvinění z rozvláčnosti Yes odhodlali ignorovat kritiky, následovat své inspirace a vypustit ještě mnohem náročnější desku s tak dlouhými skladbami. Relayer je virtuózním a dobrodružným výletem do neznáma, při letmém poslechu může působit překomplikovaně a chaoticky, ale při pečlivém soustředění se odmění skvostným a nespoutaným, až jazzovým odvazem špičkových muzikantů. Tato deska se asi ani nedá oposlouchat.
Napadá mne, že to možná zapříčinila i absence milovníka krásných melodií Ricka, který by zde asi kapelu trochu přidržoval při zemi (i když jeho následná hra v Awaken vytvořila hudební klenot). A taky by mne zajímalo, jestli při poslechu Relayeru Bill Bruford trochu nezalitoval svého odchodu, protože tady by se možná vyřádil podobně jako u Crimsonů :-)))

» ostatní recenze alba Yes - Relayer
» popis a diskografie skupiny Yes