Porcupine Tree / Stupid Dream (1999)

CD Kscope - KSCOPE128 /2008/
Reissue in hardcover digibook packaging.

Disc One (CD): 2005 stereo mix
Disc Two (DVDA): 5.1 surround sound and high resolution 24-bit stereo

Albem Stupid Dream Wilson definitivně potrvrdil změnu dosavadního kursu a přechod k písničkověji orientovanému prog rocku. V té době hodně poslouchal Jeffa Buckleye, Todda Rundgrena, Soundgarden, nebo Radiohead a to se tak nějak otisklo i v jeho tvorbě. V neveselých, až depresivně laděných textech se odráží jeho zklamání z poměrů v hudebním průmyslu. Materiál kapela pilovala zašitá pěkně v ústraní, ve Foel Studios ve Walesu. Staromilce by měl potěšit důraz na využití analagových syntezátorů a poprvé v historii Porcupine Tree se ke slovu dostane i Hammond organ, nebo Mellotron. To by mohlo svádět k doměnce, že půjde o nějaké retro, ale opak je pravdou. Nahrávka má velmi svěží zvuk a zní opravdu moderně.

A potvrdí to hned úvodní píseň "Even Less". Podle soundu a výrazného refrénu bych to šacoval na nějakou britskou kytarovku a ejhle. V čase 4:34 přijde zajímavý instrumentální "doslov". Nemluvě o symfonickém podmazu East of England Orchestra. Skladba má sedm minut, ale full lenght version na bonusovém DVDA jednou tolik...

Největším hitem na desce je rozpustilá skladbička Piano Lessons. Je to taková optimisticky laděná bíla vrána s chytlavou melodií a vzniklo k ní i docela ztřeštěné video. Stupid Dream tvoří krátký instrumentální předěl, ze kterého postupně rozkvete akustická, krásná a typicky wilsonovsky zachmuřená písnička Pure Narcotic, opět s přispěním East of England Orchestra.

Slave Called Shiver je kouskem krapet ostřejším, s výraznou basovou linkou a nervními kytarovými sóly. Je to docela mazec, ale s následující Don´t Hate Me už zase ujíždím na vlnách smutku a melancholie. Osm a půl minuty dlouhá depréze, s magickou instrumentální vsuvkou, flétnou a tenorsaxofonem hostujícího Thea Travise. Atmosféru - aspoň nakrátko - projasní svižný melodický štych This is No Rehearsal, ale s poloakustickou Baby Dream in Cellophane už zase přešlapuji na okení římse. Ty mnohohlasné vokály v podmanivém refrénu jsou úžasné...

Dalším potencionálním šlágrem je chytlavá Stranger By The Minute. Nevím, kam na ty nápady Pišta chodil, ale z rukávu sype jeden melodický refrén za druhým. Stačí si poslechnout hned následující - a opět trochu posmutnělou - A Smart Kid. Nebudu li počítat vsuvku "Stupid Dream", je jedinou instrumentálkou na desce něco málo přes šest minut dlouhá Tinto Brass. Giovanni "Tinto" Brass je italský filmový režisér, který svou kariéru nastartoval již v šedesátých letech avantgardně experimentálními snímky. Jak šel čas, pomalu se dostával k erotice a možná budete znát jeho filmy "Caligula" (1979), nebo "Paprika" (1991). Jeho život je asi pořádný kolotoč a stejným kolotočem je i ona instrumentální palba. Repetivní figury, ubíjející rytmus, neposedná flétna Thea Travise a spousta všelijakých znepokojujících samplů. V úvodu skladby je slyšet hlas Wilsonovy japonské přítelkyně Terumi, stejný, který se objevil již v intru předcházejícího alba "Signify".

Pomalu jsem se prokousal k poslední kapitole, kterou je poloakustické melodrama Stop Swimming. Posmutnělou melodii umocňuje deprézivní text a Wilsonův přednes. Citlivého posluchače by tak mohla přivést na chmurné myšlenky...

Luskusní digibook od Kscope nabízí kromě pěkného bookletu i bonusové DVDA. Je na něm kompletní album "Stupid Dream" a nějakej matroš navíc. Předně full lenght version skladby Even Less a instrumentálka Ambulance Chasing, obě v pětikanálovém mixu. Potom videoklip ke skladbě Piano Lessons, fotogalerie a písňové texty.

Původně jsem chtěl dát obligátní čtyři hvězdičky, ale potom, co jsem si album znovu několikrát a důkladně poslechl nemohu jinak. Five stars !

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Stupid Dream
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree