Porcupine Tree / Fear Of A Blank Planet (2007)

Trestuhodné, dodnes nechápu jak mě mohla tato skvosná kapely tak dlouhou dobu unikat a míjet, že až tato deska byla první z jejich katalogu, kterou jsem si opatřil. Částečně za to rozhodně mohla několikaletá přetržka a odpočinek od rockového lomozu strávený ve společnosti mistrů klasické hudby 18-20 století. Ale i tak návrat do "domácího prostředí" hned zprvu nepřinesl objev tohoto tělesa, nějaký rok Wilsonovci ještě čekali na objevení. Možná i dřívější zmínka o ambientním projektu, který se však týká především prvních dvou alb, na mém zájmu příliš nepřidala. Pak trvalo vskutku jen malou chvíli a já stihl posbírat krom zmíněných počátků, kompletní diskografii této svébytné party úctyhodných hudebníků. Jen okrajově se ještě zmíním, že jsem je vždy stavěl do společnosti novějších, progresivně myslících kapel typu Pain of Salvation, Riverside i třeba Opeth, urvat první příčku oblíbenosti zmíněným borcům z P.T. se ale žádné z nich nikdy nepodařilo. Zmiňované album bylo tedy mým prvním seznámením a doteď zůstalo i nejoblíběnějším z celé řady tvrdě konkurujících ostatních soukmenovců.

Už sám přebal alba naplno vystihuje náladu a emoce s jejichž pomocí bude hudba naplno rezonovat našimi smysly. S úvodní stejnojmenou písní se ocitáme v meziplanetárním prostoru, kde destrukce vjemů a smyslů nabývají v pocitech naprostého odcizení a izolace jedince konkrétních představ. Fear of a Blank Planet- rozbíhá chladný kytarový tep a mistrně neúprosný tlukot bicích, Wilson vyloženě cituje s patřičnou zlobou a strach který se chvěje v jeho hlase rozlévá sémě zkázy do těchto industriálně zkažených světů, katarzní refrén se pokouší zachránit zbytky zatracených duší, ovšem marně, Barbieriho klavírní sprint přelévající se do všech stran posunuje tuto hmotu k jejímu oduševnělejšímu konci.
My Ashes- radioaktivní popel dopadá na tváře přihlížejících bezvládných postav, pouze jejich tělesná schránka zůstala na tomto světě a snaží se zachytit zvuku prostřednictvím meditačního úvodu písně, nanejvýš depresivní tvar naplněný šedivými tóny podtrhuje efektem upravený Stevenův geniálně nehostinný vokál. Toto je naprosto jedinečná píseň celé tvorby P.T.
Anesthetize - Harrisonovy přesně rozprostřené udery řídí tento mega opus s matematicky dotaženou přesností, on je tu hlavní dirigent tohoto 17-minutového celku, senzibilní začátek písně se postupně zhroutí za účasti kytarového sóla, posluchač se postupně propadá do hlubokých propastí technických abnormalit budoucna, obrovský zlom na sobě nese kytarový riff síly kosmického tankeru, samply a strojové rytmy dál unáší Stevenův hlas daleko za naši hvězdnou soustavu, určité usmiřování a návrat do lepších zítřků přináší až závěr této skladby.
Sentimental- tklivá klavírní melodie a text plný osamělých mladých lidí, smutku, strachu z dalších zítřků a stáří putuje za účasti hlubokých pocitů zmaru až k nám.
Chaos budoucna se odráží v páté schizoidní Way Out of Here- s hostující Robertem Frippem a poslední
Sleep Together- hypnotizuje naši schátralou mysl přebývající tisíce roků na tom nejvíce nevábném místě vesmíru pulzujícími klávesovými údery. Neúprosný bicí rytmus a Stevenův nadpozemský hlas v refrénu, přidává na intenzitě a trhá posluchače na malé kousky.

Naprosto dokonale zmáknuté album týkající se atmosféry, nám předhodili Porcupine Tree toho roku dvoutisícého sedmého.

» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Fear Of A Blank Planet
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree