Rush / A Farewell to Kings (1977)

Rush, sví, výjímeční a jedineční, toto je mé nejmilejší album ze sedmdesátých let jejich tvorby, deska A Farewell to Kings.
Všeho je oproti produkcím v následujícím desetiletí míň, míň učesanosti, míň syntezátoru, míň hřejivých akustických výletů. Ovšem nechybí košatější aranžmá, časté změny tempa, zvuk kláves je silně space a melodie, tak těch je tady pěkná fůra.
Já nejraděj dvě dlouhatánské svity Xanadu a Cygnus X-1 v kterých Rush předvádí vysokou školu kompozičního umu, skvělý vesmírný zvuk kláves proplétající se v první z nich a dosti futuristický nádech druhé, na mě působí jako velké originály doby.
Pak je tu dvojice Closer to the heart a Madrigal, čistě baladický záměr, průsvitný tón klasických kytar a naléhavý podtext skvěle působí na moje podvědomí.
Jako slabší počítám úvodní skladbu, kterou zahajuje krásná renesanční kytara v sousedství tichých klapek, po chvíli ale nabere značně dynamičtější tvář a ani lidově znějící Cinderella Man mě příliš nebere, krom dokonale zkomponované refrénové části.

Parádní deska kapely, která svým pátým albem otevírá brány hudební historie.

» ostatní recenze alba Rush - A Farewell to Kings
» popis a diskografie skupiny Rush