Arctic Monkeys / Humbug (2009)

Tohle album by si mělo zasloužit více pozornosti než jeho dva předešlí sourozenci. Po klasických indie-kytarovkách přichází totiž zajímavá éra. Éra Humbug. Že Turner vymýšlí skvělé kytarové riffy skvěle ladící s basou potvrzuje i na tomto albu hned prvními třemi písněmi. Pak přichází Secret Door - má nejoblíbenější, klidná skladba s kraťoučkým solem a se zklidněnou akustickou kytarou. Také zde dávají prostor klávesám.

Pokud jste se těšili na pořádný nářez jako na prvních dvou albech, potěší vás skladba Pretty visitors, kde uslyšíte i slide kytaru, což je pro tento styl nezvyklé. Rozhodně bych chtěl taky vyzdvihnout bubenické schopnosti Matta Helderse, protože jeho styl vede celou skupinu s těžkými basovými riffy O'Malleyho a v Pretty visitors je Helders přímo famozní. Turnerovy texty jsou zvláštní, občas dost nesrozumitelné (pro mě), ale Crying lightning a Secret door jsou rozhodně výborné skladby i po textové stránce.

Chápu, že tvorba Arctic Monkeys se sem tolik nehodí nebo se tu spíš neobjevuje moc jejich příznivců. To, že píšu teprve jejich třetí recenzi, je toho důkazem. Ale jejich hudba má svojí kvalitu a místo v současné kultuře rocku. Pokud příliš nelichotíte klasickým bezstarostným kytarovkám, tohle by mohlo být album pro vás. Má svoje kouzlo.

» ostatní recenze alba Arctic Monkeys - Humbug
» popis a diskografie skupiny Arctic Monkeys