King Gizzard & The Lizard Wizard / Murder of the Universe

Název kapely je stejně šílený jako jejich hudba. Myslím si, že tahle kapela si zaslouží rozhodně více pozornosti, než je jí nyní dopřáváno, ale s postupem času se to určitě změní. Murder of the universe - už podle obalu můžeme poznat, že se bude jednat o jejich nejtvrdší desku; setkáme se zde i s prvky metalu. Samozřejmě album není ochuzeno o gizzardovský psychedelicko-garážový sound.

Album otevírá stupňující se temný riff a chladný ženský hlas vypravěčky, která nás uvádí do první kapitoly alba. Příběh pojednává o člověku, jenž se proměňuje na nestvůru napůl člověk - napůl medvěd. Většina skladeb je spojena podobným motivem, což neubírá na kvalitě, ale spíše přidává celistvost celého partu. Druhou částí je nejvíce zastřený příběh (vypravěččin hlas do hudby již tolik nezasahuje) o pánovi blesků a stvůře jménem Balrog. V této části se nachází asi nejvíce melodická píseň The Lord of Lightning, která je z jednou z nejlepších částí alba.

Ve třetí části se setkáváme s kyborgem jménem Han-Tyumi, což je anagramem slova humanity. Jedná se o nejvíce temnou část část alba s metalovými riffy. Píseň Digital Black působí i svým textem velmi naléhavě - lidé měnící se na počítače jako svoji vlastní (zne)uživatelé. A v tomto světě blízké budoucnosti žije zmatený Han-Tyumi toužící po dvou věcech, které jako kyborg nemůže - zemřít a zvracet. Han-Tyumi tedy postaví stroj na zvracení, se kterým se spojí a následuje katastrofický scénář, kdy se začne nezastavitelně zvětšovat pod tlakem zvratek. Jeho tělo pohltí galaxie a vesmír, načež se zhroutí svou vlastní gravitací a následuje tato vražda vesmíru (murder of the universe). Ano, zní to opravdu zvráceně, zároveň je zde však možná paralela kyborga k lidstvu a pokud ano, má Murder of the Universe opravdu varovné poselství.

Abych vše shrnul, Murder of the Universe je konceptuální album, hudebně i textově vyspělé. Troufám si říci, že King gizzard jsou noví průkopníci progresivního rocku. Za Viteslafa 5*.

» ostatní recenze alba King Gizzard & The Lizard Wizard - Murder of the Universe
» popis a diskografie skupiny King Gizzard & The Lizard Wizard

---

Beatles, The / Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band

Tak je to tady, pět hvězd to není, popravíte mě hned, časopise Rolling Stone?

Když mi bylo asi 16, projížděl jsem si nejlepší alba podle časopisu Rolling Stone. Na prvním místě jsem našel tohle album, trvalo však pár let, než jsem si ho poslechl. Lucy jsem už znal a měl jsem naposlouchané nějaké kompilace Beatles. Skladba se mi opravdu zalíbila, poslouchal jsem zrovna v té době Piper at the Gates of Dawn a tahle psychedelie "šedesátýhosedmýho" mě bavila svojí barevností - stejně jako zmíněná Lucy in the Sky with Diamonds. Při poslechu celého alba jsem byl však poněkud zklamaný - tohle že je nejlepší album všech dob? Hah, to snad ne!

Postupem času jsem si zamiloval Abbey Road a velmi oblíbil Rubber Soul a Revolver, Seržantovi jsem se ale dlouho vyhýbal. Po onom časovém úseku "dlouho" jsem se odhodlal - pustím si to znova. Výborně, co přijde? Nebudu tady popisovat každou skladbu, to ne, na to nemam. Prásknu jsem však svoje dojmy 2.0.

Album je dobré (dobré je za tři, ne?), opravdu povedené. Koncept obalu desky je originální, týká se navíc vnitřku alba, což se mnoha dalším kapelám nedaří (nebo to nechtějí). Pro mě jsou na desce tři vrcholy - tři skladby, které jsou opravdu skvělé:
1) Lucy in the Sky with Diamonds - jak jsem už zmínil, šedesátková psychedelie hudbou i textem.
2) Within you Without you - skladba, která vás zavede naprosto pryč. Sitáry bzučí a Harrison se jimi nechává unášet a unáší nás na svém hippie textu.
3) A Day in the Life - někde jsem četl, že je to snad nejlepší píseň všech dob - nesouhlasím. Píseň je skvělá, krásná melodie, klavír skladbu příjemně dobarvuje s orchestrem (asi je to orchestr). Je tu však jedno velké ALE. S touhle písní mám trochu problém, nemůžu se zbavit pocitu takové "umělé psychedelie". Samozřejmě, každá psychedelie je umělá, ale cítím z toho jakousi vyumělkovanost, pózu. Pokud porovnám celkovou psychedelii s Piperem od Pink Floyd, jsou Pink Floyd pro mě svou přirozenou psychedelií o stupeň (minimálně) výše.

Dále bych rád jmenoval písně, které mne zaujaly a jsou mé oblíbené: Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, Lovely Rita a Getting Better. Možná ještě Being For The Benefit Of Mr. Kite. Ostatní písně jsou pro mě beatlesovky vyplňující místo. Co mi však vadí je When I'm Sixty Four. Opravdu? Opravdu je napadlo dát tuhle "odrhovačku" za indickou hippie jízdu Within you without you? Pro mě je tohle opravdu jen zbytečná písnička kazící dojem skvělé skladby před ní.

Co bych řekl na konec? Seržant si u mě každopádně zvedl svou reputaci. Když pominu When I'm Sixty Four, působí na mě album celistvě, Sgt. a Sgt. Reprise fungují skvěle jako rámcové skladby a A Day in the Life je úctyhodné zakončení alba, které je pro některé albem alb, pro mě však JEN dobré album. Dobré je za čtyři.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band
» popis a diskografie skupiny Beatles, The

---

Arctic Monkeys / Humbug

Tohle album by si mělo zasloužit více pozornosti než jeho dva předešlí sourozenci. Po klasických indie-kytarovkách přichází totiž zajímavá éra. Éra Humbug. Že Turner vymýšlí skvělé kytarové riffy skvěle ladící s basou potvrzuje i na tomto albu hned prvními třemi písněmi. Pak přichází Secret Door - má nejoblíbenější, klidná skladba s kraťoučkým solem a se zklidněnou akustickou kytarou. Také zde dávají prostor klávesám.

Pokud jste se těšili na pořádný nářez jako na prvních dvou albech, potěší vás skladba Pretty visitors, kde uslyšíte i slide kytaru, což je pro tento styl nezvyklé. Rozhodně bych chtěl taky vyzdvihnout bubenické schopnosti Matta Helderse, protože jeho styl vede celou skupinu s těžkými basovými riffy O'Malleyho a v Pretty visitors je Helders přímo famozní. Turnerovy texty jsou zvláštní, občas dost nesrozumitelné (pro mě), ale Crying lightning a Secret door jsou rozhodně výborné skladby i po textové stránce.

Chápu, že tvorba Arctic Monkeys se sem tolik nehodí nebo se tu spíš neobjevuje moc jejich příznivců. To, že píšu teprve jejich třetí recenzi, je toho důkazem. Ale jejich hudba má svojí kvalitu a místo v současné kultuře rocku. Pokud příliš nelichotíte klasickým bezstarostným kytarovkám, tohle by mohlo být album pro vás. Má svoje kouzlo.

» ostatní recenze alba Arctic Monkeys - Humbug
» popis a diskografie skupiny Arctic Monkeys

---

King Crimson / Islands

Přiznám se, že diskografii King Crimson nemám nijak zvlášť prostudovanou. Vlastním In the Court of the Crimson King a tuto desku jsem si opravdu oblíbil. Ovšem před měsícem jsem se rozhodl pustit si Islands. A ta deska mě naprosto uhranula svou atmosférou.

Od zvláštně melodické Formentera Lady přes experimentální Sailor's Tale a The Letters a beatlesácky načichlou Ladies of the road s uši trhajícím vrzáním až po klidnou Islands. Co mě však naprosto odrovnalo byla Prelude: Song of the Gulls. Najednou jsem se objevil ve vodách klasické hudby, která z prvních dvou skladeb už byla jaksi cítit. Ale v této skladbě se krásný klidný motiv rozvíjí až s citlivostí Antonína Dvořáka a tento kus je opravdu pohlazení na duši.

» ostatní recenze alba King Crimson - Islands
» popis a diskografie skupiny King Crimson

---

Cure, The / Pornography

Může být nějaká deska temnější? Asi ne. První slova úvodní písně to jen potvrzují: "It doesnt matter if we all die." (Nevadí, když všichni zemřeme.).
The hanging garden se dotýká práv zvířat a mně, ačkoli nejsem vegetarián, je tato skladba blízká.
Opravdu těžkou a hutnou písní je the figurehad, kde hlavní téma je obtěžkané basou a působí velmi efektně.
Album uzavírá divné Pornography, pro mě nejslabší z celého alba.
Celá deska je propletena tíživým a naléhavým hlasem Smithe, který umocňují kytarové riffy a basové riffy Gallupa.
Jedna z nejzajímavějších desek celé diskografie The Cure.

» ostatní recenze alba Cure, The - Pornography
» popis a diskografie skupiny Cure, The

---

Pink Floyd / The Final Cut

Nevím, hodně lidí zde píše,že je to nejslabší album nebo jedno z horších od PF. Nesouhlasím.
Neříkám, že je hudebně nejlepší, ale působí na mne nejvíce emotivně. Možná proto, že Waters si doslova vylil mozek na papír.
The gunners dream mne naprosto dojímá, stejně tak The final cut nebo Two suns in the sunset. Je možná škoda, že se neprojevili ostatní členové skupiny, ale buďme rádi za tak skvělé album jako je The Final Cut!

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Final Cut
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd

---

Pink Floyd / Ummagumma

Živá část alba, pokud máte ještě vinyl, je přímo skvostná! Studiová je již těžší pro posluchače a musím říct, že bez Rogerovo malých zvířátek v jeskyni a bez části Nickovo zahrady bych se obešel. Ale! Zbytek má rozhodně své místo a tohle experimentátorství raných Floydů zbožňuji. Takže i přes malé výtky dávám 5*.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Ummagumma
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd

---