Beatles, The / Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967)

Tak je to tady, pět hvězd to není, popravíte mě hned, časopise Rolling Stone?

Když mi bylo asi 16, projížděl jsem si nejlepší alba podle časopisu Rolling Stone. Na prvním místě jsem našel tohle album, trvalo však pár let, než jsem si ho poslechl. Lucy jsem už znal a měl jsem naposlouchané nějaké kompilace Beatles. Skladba se mi opravdu zalíbila, poslouchal jsem zrovna v té době Piper at the Gates of Dawn a tahle psychedelie "šedesátýhosedmýho" mě bavila svojí barevností - stejně jako zmíněná Lucy in the Sky with Diamonds. Při poslechu celého alba jsem byl však poněkud zklamaný - tohle že je nejlepší album všech dob? Hah, to snad ne!

Postupem času jsem si zamiloval Abbey Road a velmi oblíbil Rubber Soul a Revolver, Seržantovi jsem se ale dlouho vyhýbal. Po onom časovém úseku "dlouho" jsem se odhodlal - pustím si to znova. Výborně, co přijde? Nebudu tady popisovat každou skladbu, to ne, na to nemam. Prásknu jsem však svoje dojmy 2.0.

Album je dobré (dobré je za tři, ne?), opravdu povedené. Koncept obalu desky je originální, týká se navíc vnitřku alba, což se mnoha dalším kapelám nedaří (nebo to nechtějí). Pro mě jsou na desce tři vrcholy - tři skladby, které jsou opravdu skvělé:
1) Lucy in the Sky with Diamonds - jak jsem už zmínil, šedesátková psychedelie hudbou i textem.
2) Within you Without you - skladba, která vás zavede naprosto pryč. Sitáry bzučí a Harrison se jimi nechává unášet a unáší nás na svém hippie textu.
3) A Day in the Life - někde jsem četl, že je to snad nejlepší píseň všech dob - nesouhlasím. Píseň je skvělá, krásná melodie, klavír skladbu příjemně dobarvuje s orchestrem (asi je to orchestr). Je tu však jedno velké ALE. S touhle písní mám trochu problém, nemůžu se zbavit pocitu takové "umělé psychedelie". Samozřejmě, každá psychedelie je umělá, ale cítím z toho jakousi vyumělkovanost, pózu. Pokud porovnám celkovou psychedelii s Piperem od Pink Floyd, jsou Pink Floyd pro mě svou přirozenou psychedelií o stupeň (minimálně) výše.

Dále bych rád jmenoval písně, které mne zaujaly a jsou mé oblíbené: Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, Lovely Rita a Getting Better. Možná ještě Being For The Benefit Of Mr. Kite. Ostatní písně jsou pro mě beatlesovky vyplňující místo. Co mi však vadí je When I'm Sixty Four. Opravdu? Opravdu je napadlo dát tuhle "odrhovačku" za indickou hippie jízdu Within you without you? Pro mě je tohle opravdu jen zbytečná písnička kazící dojem skvělé skladby před ní.

Co bych řekl na konec? Seržant si u mě každopádně zvedl svou reputaci. Když pominu When I'm Sixty Four, působí na mě album celistvě, Sgt. a Sgt. Reprise fungují skvěle jako rámcové skladby a A Day in the Life je úctyhodné zakončení alba, které je pro některé albem alb, pro mě však JEN dobré album. Dobré je za čtyři.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band
» popis a diskografie skupiny Beatles, The