Petřina, Ota / Petřina Ota - Petra Janů - Ročník 50 (1984)

Spolupráce Petry Janů s Otou Petřinou trvala šest let a zhmotnila se do čtyř alb a sedmi singlů – všechno pohromadě lze nyní nalézt na čtyřcédéčkovém kompletu PETRA & PETŘINA, vydaném v roce 2017 Supraphonem. Tím zpěvaččina rocková minulost v podstatě končí: po jednoalbovém mezipřistání u Petra Jandy definitivně sestupuje do mlékem a strdím oplývajících popových nížin, kam ostatně – jak sama v jednom rozhovoru přiznala – mířila od samého začátku, jen pro snazší start využila v té době zrovna volné pozice rockerky. Jakkoli se tento přístup může někomu jevit nízce utilitárním, dal vzniknout spoustě kvalitní muziky. Album Ročník 50 období této spolupráce uzavírá a už pohled na „osoby a obsazení“ dává tušit, že nepůjde o spotřebku.

Tak jako má každý chleba dvě kůrky, má i každé elpíčko dvě strany. Tady bych tu první možná nespravedlivě označil za jakousi ochutnávku, čeho všeho je minimalistické obsazení schopno. Autorsko-interpretační tým (zde posílený o dva muže pera – Pavla Vrbu a Eduarda Krečmara) dal vzniknout vcelku rozmanité čtveřici písní: Je libo trochu filozofického mudrování nad tím, že ne všechno na světě vezdejším je tím, čím se jeví? Tu je (PRAVÝ JMÉNA VĚCÍ). Varování, že žít nad poměry se nevyplácí, a že s finančními zdroji se začasté vytrácí i ženská přízeň? Prosím (KRÁTKÝ LET). Hravý popěvek o tom, jak to tu jednou bude vypadat? Máte jej mít (ROK 3000). Hořce milostnou píseň? Žádný problém (SVÁTEČNÍ ÚTERÝ).

Obraťme desku na talíři a pohodlně se usaďme, protože teprve teď přichází to hlavní: titulní skladba ROČNÍK 50, bezmála dvacetiminutový příběh o samotě, pocitech marnosti a zbytečnosti, ale i naději a dobrých koncích, úhrnem krizi středního věku. Její hlas je unavený, jeho zoufalý, oba ale volají po tomtéž: troše obyčejného lidského štěstí. Neustále se přesýpající strojový rytmus na pozadí vrstvících se kytar, syntezátorů a kdoví čeho ještě udržuje napětí a žene skladbu vpřed, aby v závěru jako mávnutím proutku zmizel a vše skončilo katarzí. Hudba i text Ota Petřina – že by takhle nějak vypadalo jeho třetí sólové album?

Myslím, že právě na téhle desce víc než kde jinde Ota dokazuje, v čem byl nejlepší: byl brilantním kytaristou, nápaditým skladatelem, svérázným textařem a osobitým zpěvákem, ale naprosto bezkonkurenční byl jako aranžér. A tady se opravdu vyřádil, i když je to zase trochu jiný Petřina: žádné dominantní riffy, profesorské vybrnkávání ani smyčcové plochy. Tady jde spíš o hrátky s elektronikou, čemuž odpovídá i celkový zvuk alba, v kontextu ostatní tvorby dost netypický, ale přesto Petřinu cítíte z každé noty – nějak takhle bychom asi mohli definovat opravdové mistry. Docela by mě zajímalo, jak to tehdy ve studiu vypadalo: představuji si čarodějovu kuchyni, alchymistovu laboratoř a podobné provozovny, ale možná se pletu a při Petřinově pověstném perfekcionismu šlo všechno z listu jak na drátkách.

Pokud bych měl albu něco vytknout, tak nejspíš zpěvaččin přínos – u takto pojatého projektu bych přece jen čekal víc (čestnou výjimkou budiž titulní skladba); v tomto směru je nedostižnou metou album Exploduj!, které jak výrazovými prostředky (od rockového řevu, přes milostné deklamování, až po operní zpěv), tak nasazením považuji za pěvecký vrchol CELÉ její kariéry. I tak ale jde o naprosto unikátní počin, který si plně zaslouží nejvyšší ohodnocení. A nic na tom nemění fakt, že ani jeden z protagonistů není ročník 50.

» ostatní recenze alba Petřina, Ota - Petřina Ota - Petra Janů - Ročník 50
» popis a diskografie skupiny Petřina, Ota