Rush / Power Windows (1985)

Že je inovativní hudba kanadských Rush ze 70. let vystřídána jednoduššími skladbami v bezmála hitparádovém střihu, to už bylo celkem zjevné minimálně na dvou předchozích nahrávkách. Na Power Windows se ale nová koncepce dá se říct zcela ustálila a Rush se připojili k popověji laděným rockovým souborům, které v 80. letech vznikaly jak houby po dešti. Takto koncipovaná hudba o fanoušky rozhodně nouzi neměla. Rock byl najednou hudbou pro všechny, svou jednoduchostí byl dobře přístupný a navíc takto konkuroval prvoplánovým hvězdám z oblasti disco popu. Byl totiž většinou chytřejší. Nabízel k tomu ještě cosi navíc, pocit určité výlučnosti. U Rush toto platí dvojnásob. Pokud nevíte, o čem je řeč, poslechněte si Marathon, asi nejvlezlejší skladbu, kterou Rush za svou kariéru nahráli. Skladba na hranici kýče, podmalovaná medovými syntezátory a přeslazeným refrénem, musela poutat pozornost. Staré fanoušky takto koncipovaná tvorba asi vyděsila, přinesla ale obrovský zástup fanoušků nových. A protože Rush nikdy nebyli žádnými hlupáky, prošpikovali pánové hudební tok svých nových nahrávek povinnými instrumentálními kotrmelci, aby o renomé progresivní kapely nepřišli až tak docela. Noví fans starší nahrávky většinou nekupovali, byly zpravidla mimo rámec toho, co chtěli i dokázali poslouchat, bylo tedy nutné přicházet se stále novými alby v duchu nastoleného trendu. A tak zpravidla minimálně jednou za dva roky vyrukovali Rush s novou kolekcí. Opravdu nová ale většinou nebyla. Měl jsem doma o osm let mladší Counterparts a ani přes opakovanou a úpornou snahu hudbě porozumět, jsem to nedokázal. Mám vyzkoušeno, že pokud album nezafunguje hned napoprvé, opakované poslechy to většinou nezmění. Na hudbu si možná zvyknete a v podobě kulisy ji nakonec i uposloucháte. Dal jsem album pryč.

Pořád je pro mě smutné, co se stalo s kapelou, kterou jsem měl tak rád. Album se mi neposlouchá snadno, v rámci objektivity musím ale přiznat, že je minimálně o třídu lepší než zmiňované Counterparts. Tady jsou alespoň záblesky zajímavých postupů a barevné instrumentace. Okamžiky, které dají vzpomenout na doby, kdy kapela patřila k vlajkovým lodím progresivní hudby. Tento typ uhlazeného a přehledně vyskládaného rocku je pro mě tužší sousto. Současně musím ale ocenit instrumentální stránku kolekce, která alespoň částečně obhájí důvod, proč se k albu tu a tam vracím. A taky fakt, že na rozdíl od řady jiných kapel, které se v 80. letech s pop metalem tak výrazně prosadily, si Rush přece jen určitý kvalitativní standard udrželi. A jsou to sympaťáci. Teda byli. Bohužel.

» ostatní recenze alba Rush - Power Windows
» popis a diskografie skupiny Rush