Karfagen / Principles and Theory of Spektra (2020)

Letošní covidová doba muzikantům moc nepřeje a většině z nich již přichystala nejedny horké chvíle. Rušila se většina koncertních turné i jednotlivá vystoupení, přesouvalo se vydání nových alb, které se v posledních letech paradoxně staly spíše jakýmsi promo materiálem na následné turné skupiny. Jak se zdá, tak činorodého Antony Kalugina takové patálie nezastaví, léta vydával několik alb za rok a ani letos tomu není jinak. V lednu spatřilo světlo světa Birds of Passage, v říjnu sólová deska Marshmallow Moondust 2020 a v prosinci aktuálně hodnocené Principles And Theory Of Spektra. Krom toho připravil několik výhodných setů starších desek a DVD za zvýhodněnou cenu, ke kterým jako bonus přidal i nějaké dema a dříve nevydané nahrávky. Neuvěřitelné.

Co se týče nové desky Karfagen, tak mnohé naznačil samotný název - „Principles And Theory Of Spektra". Kdo v dřívějších letech sledoval tvorbu tohoto souboru, tak tomu bylo jasné, že Antony odkazuje ke koncepčnímu albu Spektra z roku 2016. Ano, na novém nosiči se objevily instrumentálky složené a nahrané v rozmezí let 2015-6 (alba 7 a Spektra). V letošním roce byly oprášeny a nově smíchány. Před poslechem jsem měl trochu strach, že se bude jednat o nějaké méně povedené přebytky vyřazené ve studiu. K dovršení všeho, album Spektra se mi nikdy moc nelíbilo, při vší snaze o pestrost mi materiál připadal fádní a zvuk dost syntetický. Po několika přehráních novinky mne však napadlo, že tehdy některé songy nebyly použity spíše pro svoji rozsáhlost...

Úvodní Levitation navazuje na nejlepší momenty z alba Spektra, třeba na song Celebration. Skvělej kytarista Max Velychko mi tu stylem hry připomíná Roine Stolta nebo starší okamžiky z tvorby Camel. Prostě melodická neo prog rocková jízda s prvky fusion. Navazující Hunter je stylově dost podobný, jen má hutnější rockový střih. Ve třetí, třináctiminutové Phantasmagoria se jako host představuje Eddie Mulder, kytarista holandských Flamborough Head a Leap Day, který tu Kaluginovi oplatil jeho výpomoc na svém sólo albu Victory. Oproti přímočaré, rockově laděné úvodní dvojici je to veliká změna. Poklidné tempo, akustické kytary, členité, až zasněné pasáže proložené technicky naprosto odlišnou Mulderovou hrou mě dokonale zrelaxovaly.

V následující Birth of Star hlavní melodickou linku doprovází flétna Eleny Kushyi, která rozbíji částečně chladnou produkci. Nachází se tu i podobné motivy použité na Echoes From Within Dragon Island. V předposledním Calypsu atmosféra v úvodu i v závěru rockově houstne, ve střední posluchačsky náročnejší pasáži se prolínají různé akustické nástroje. Závěrečná, uvolněná Gravitation uzavírá album.

Závěrem : Tato deska Karfagen mě celkem mile překvapila. Hudebně se sice posunula o několik let zpět, neobsahuje zpěv ani rozsáhlejší použití akustických nástrojů, tak jak tomu bylo na novějších albech. Přesto nepůsobí díky kvalitnější zvukové produkci vyčpěle a i ta umělohmotná pachuť je hodně potlačena. První dvě a závěrečný song nabízí melodické, přímočaré neo prog rockové instrumentálky, jádro alba vyplňuje členitější a náročnější, někdy jemnější (song 3), někdy údernější (songy 4 a 5) materiál. Z desky do počtu se vyklubalo zajímavé řadové album s tradičně skvělou dynamikou a výpravným obalem. V rámci žánru nepřináší nic objevného, více jak tři hvězdy dát nemohu, ale musím uznat, že u muziky Antony Kalugina se pěkně relaxuje. Příznivci melodičtějších stylů jistě přidají alespoň jeden bodík navíc…

» ostatní recenze alba Karfagen - Principles and Theory of Spektra
» popis a diskografie skupiny Karfagen