Ten Years After / Undead (1968)

I tak do značné míry konzervativní žánr jako blues mohl v podání sta kapel nabírat tisiců podob a nálad. Londýnské kvarteto Ten Years After na to šlo tak konzervativně, až to svým způsobem bylo cool. Basista Leo Lyons a bubeník Ric Lee nezapřeli jazzovou průpravu, díky které hnali celou kapelu zátočinami sofistikovaných bluesových dvanáctek v závratném tempu. Ne, že by to frontmanovi Alvinu Lee nějak vadilo – tenhle ďábelsky rychlý kytarista (a zpěvák v jedné osobě) dokázal v těch šílených rychlostech hrát zatraceně chytlavá sóla. Ještě více než studiový debut z předcházejícího roku to potvrzuje živý záznam Undead, vydaný v srpnu roku 1968 – zkuste třeba šavlovačku Woodchopper's Ball nebo dnes už klasickou poctu černým bluesovým hrdinům zpoza oceánu Iʼm Going Home. A kdybyste měli pocit, že Leeova duše zůstala zašlapaná pod všemi těmi superrychlými kytarovými šestnáctinkami, pokojně se nechte vyvést z omylu pomalým blues Spider in My Web.

» ostatní recenze alba Ten Years After - Undead
» popis a diskografie skupiny Ten Years After