Cobham, Billy / Inner Conflicts (1978)

Rok 1978 je pro Billyho Cobhama hodně plodný. V tomto roce vydal dvě studio alba /Simplicity of Expression plus tohle/ a jeden fajnovej koncert Alivemutherforya. Inner Conflict je koncepčně zajímavá deska. Je složena z pěti skladeb. Jako úvodní track Cobham připravil svůj osobní medajlon. Je to vlastně desetiminutová hudební koláž zahraná na bicí a perkuse, propojená se syntezátory a syntezátorovým programingem, nejspíš technickou novinkou té doby. Osobně mě tyhle prezentace na Billyho deskách nudí. Ale po tomto stejnojmenném úvodu jako album, přichází to pravé ořechové. Deska se odsud dělí na dvě části. Ta první část /tracky 2 a 4/ je čístá fussion druhé půle sedmdesátých let, řízlá funky, latino a afrika ryrtmikou. V druhé skladbě se prezentují kytarová a klávesová sóla. Elektrické piáno mě zde vyloženě těší. Ve čtvrté skladbě je zajímavá přidaná hodnota - trombon a píšťalka. 
Druhá část /track 3 a 5/ co do obsazení muzikantů jede v úplně jiné lajně. Zapoměl jsem totiž dodat, že každá část má rozdílné muzikanty, krom Billyho, to je jasné. Song 3 /Nickles and Dimes/ je především o bohaté dechové sekci. Závěr alba /track 5/ navozuje uvolnění od napětí a výkonu předchozích písní, akusticky zahraná skladba - krom keyboard sóla od George Dukea - v ležérním, uvolněném duchu dá čas mozku na vzpamatování se z této fussion jízdy. 

Billy Cobham si na natáčení pozval ředu světových hudebních veličin. Don Grolnick, Ruth Underwoodová, Steve Khan, John Scofield, Alphonso Johnson, George Duke, bratři Breckerové a další. Ti všichni se podíleli na nahrávání skvělého alba, plného krásné fussion melodiky. ****z***** Plný počet nemohu udělit kvůli první sklabbě, která celý dojem z alba srazila o jednu ježatou.

» ostatní recenze alba Cobham, Billy - Inner Conflicts
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy