Dream Theater / Octavarium (2005)

Po několikaměsíční pauze, co jsem album neslyšel, se mi chce napsat jen, že je fantastické, úplně mě uchvátilo, ale asi bych se mohl pokusit o několik vět navíc, že ?

Zhruba polovinu alb, tzn. prvních šest věcí, se střídají vypalovačky s klidnějšími skladbami, což mi připadá velice vhodné a příjemné. Album otvírá The Root Of All Devil, tvrdá skladba ve stylu předchozího Train Of Thought, kterou vystřídá pomalá, smutná a krásná balada The Answer Lies Within. These Walls je kombinací obou předešlých „stylů“ má velice silný refrén s pěknou syntezátorovou vyhrávkou a Pinkfloydovský přechod do snad nejkratší skladby Dream Theater vůbec, hitovky I Walk Beside You. Ovšem hitovky s velkým H, opravdu povedená skladba, z toho konce, kdy to zvednou o patro výš se tu myslím podělalo už pár lidí přede mnou, tuším, že taky Ravil. Následuje jízda, Panic Attack, jediná skladba, kde se hraje jinak, než na čtyři a to na pět. Místy. Vlastně až teď, s tímto pro mě překvapujícím zjištěním, si uvědomuji, že absence typického znaku Dream Theater, jejich rytmické šílenosti, mi nijak nevadí. Pokud bych musel označit nejslabší skladbu na albu, asi by to – pro mě – byla Never Enough, ale samozřejmě v uvozovkách. Moc pěkné sólo, kytara vers. syntezátor. Tedy pokud to není ta věc bez klaviatury, jak jsme se o ní bavili se Zkaziusem.
No a následuje vrchol, pokud se to tak dá nazvat, druhá nejdelší skladba na albu, Sacrificed Sons a závěrečná, čtyřiadvacetiminutová, pětidílná, Octavarium. Když jsem slyšel tuhle skladbu poprvé, podruhé a možná ještě potřetí, říkal jsem si, jak o mnoho silnější je zhruba stejně dlouhá Supper´s Ready. Ano, je, i dnes, ale Octavarium ve mně dozrálo, s klidem ho označím za jeden z vrcholů tvorby Dream Theater. První čtyři rozjížděcí (znovu) Floydovské minuty, skladba pokračuje i po přidání zpěvu v duchu Pink Floyd. Téměř přesně v polovině začíná úchvatná pasáž, která mě silně evokuje staré Genesis, někdy z roku 1972 – 3, úplně slyším a vidím Tony Bankse, navíc, když po několika vteřinách LaBrie zpívá Supper´s Ready :-)
Od šestnácté minuty zase pro změnu slyším asi dvě minuty ELP a i nějaký ten lichý rytmus nakonec přece jen ve finále zazní (na sedm).

Budu se opakovat. Mám velmi málo kapel, o kterých můžu říct, že jejich tvorba je tak vyrovnaná, že každé album, které právě poslouchám, je pro mě v tu chvíli jejich nejlepší. Dream Theater mezi těch pět, šest rozhodně patří a tak směle napíšu, že Octavarium je vrcholem jejich (dosavadní) tvorby.

» ostatní recenze alba Dream Theater - Octavarium
» popis a diskografie skupiny Dream Theater