Dream Theater / When Dream and Day Unite (1989)

Jak už jsem psal, myslím si, že všechna studiová alba jsou výborná, i když na tomto debutu mi toho asi vadí nejvíc a tudíž bych řekl, že je nejslabší. A není to jen zpěvem, který mi sice nevadí až tak moc, ale přece jenom James LaBrie je na úplně jiné úrovni.

První dvě skladby jsou takové „obyčejné“ a připomínají mi spousty dnes už víceméně zapomenutých metalových partiček té doby. Ovšem už v instrumentálce The YTSE Jam jsou to Dream Theater téměř v plné parádě. Hned od začátku si hrají s rytmem, což je věc, která mě na nich strašně bere (model tři takty na šest, čtvrtý na sedm dob – nádhera).

A i v následujících skladbách jsou už „náznaky“ budoucích skvělých Dream Theater, tzn. skvělá kytarová a klávesová sóla, vynikající rytmika Portnoy - Myung a album mám pocit graduje, je čím dál lepší. Jen se mi zdá, že hudební motivy nedosahují zdaleka takové síly, jako na dalších albech.

Jsou debuty skvělé, průměrné, špatné. Tenhle je dobrý. Nabízí přes 50 minut poctivé (to je slovo, které mě při poslechu závěrečné skladby právě napadlo) rockové muziky. Někde jsem četl, že chybou snad špatné distribuce tohle album (a s ním málem i celá kapela) skoro zapadlo. Byla by to hrozná škoda, protože už následující Images And Words je z kategorie ……… (teď mě pro změnu žádné slovo nenapadá) :-)

» ostatní recenze alba Dream Theater - When Dream and Day Unite
» popis a diskografie skupiny Dream Theater