Plant, Robert / Pictures at Eleven (1982)

No s Plantem jsem měl už trochu problémy.
Vždy na nějakém albu má pár pecek, které mě chytnou za srdce, nebo v případě této desky, nějaký nářez mému uchu velice blízký. Jen některá jeho alba uznávám celá jako komplet, bez nějakých, větších slabin. Tohleto zrovna není
Jeho první sólovka byla pro něj oporavdu oříškem. Po dvanáct let byl zvyklý na to, že psal v duu s Pagem, a teď byl na to většinou sám(nejvíce pomáhal autorsky kytarista Blunt). O tom svědčí i skladba Slow Dancer, se kterou šel Robert za Pagem, protože si jí nebyl jist, a chtěl slyšet jeho názor. Nevím sice co mu na ní řekl, ale už to že se objevila na albu, kritiky asi moc od něj neschytal. Pro mne je také jedinou věcí, ke které se vracím.
Jsou tu další věci které občas rád uslyším jako Like I've Never Been Gone nebo Moonlight in Samosa. Zbytek nějak klopýtá do míst, kde se pohybují další jeho dvě sólovky, které šly sice s dobou, a to nejen se zvukem, ale i zevnějškem (klip Big Log-cha cha cha-to nemůže být ten samý hipík co nazpíval Whole Lota Love!)
Má horší desky, ale i lepší, ale pro začátek, kdy si na spoustu věcí musel zvykat, to není zas až tak špatné

» ostatní recenze alba Plant, Robert - Pictures at Eleven
» popis a diskografie skupiny Plant, Robert