Doors, The / Strange Days (1967)

Taková "temnost" hudby The Doors, která vtrhla do světa s vydáním jejich debuty se zde snad ještě více prohlubuje.

Občas opravdu děsivé Manzarekovy klávesy mi velice imponují. Krieger jako vždy vyhrává své riffy a občas se z pozadí posune sólem do pozice hlavního hráče, Densmore je podle mě dost nevýrazný bubeník, sice má občas několik skvělých momentů (tím myslím celé působení Doors), ale opravdu se s borci typu Neila Pearta, Carla Palmera nebo Dannyho Careye nemůže srovnávat.

A zbývá nám...ano Jim Morrison. Jeho hlavní přednost je, že dokáže i se svým velice malým rozsahem navodit téměř jakoukoliv atmosféru, nejčastěji však pesimistickou a temnou a někdy se změní až ve fanatického vypravěče, jako ukázal na předchozí desce v The End.

Teď k desce samotné. Zatímco debut byl přehlídkou hitů a chytlavých songů Strange Days je daleko vytříbenější s jednotnějším obsahem, prakticky monotématickým tématem a hlavně je zde menší propast mezi slabšími songy a těmi opravdu velice silnými. Co se mě týče zde jsem si oblíbil hned první dvě písně (Strange Days, Lost Little Girl) a hlavně People Are Strange, což je z mého pohledu velice chytlavá píseň, ale naprosto ujetá. A tak by měla snad působit i celá deska - ujetě; vždyť má bý Strange:-)

Hodnocení - *****

» ostatní recenze alba Doors, The - Strange Days
» popis a diskografie skupiny Doors, The