Uriah Heep / Look At Yourself (1971)

Úvodní motiv ukradený od Deep Purple, klasické kadence bicích, divoké klávesové běhy, nezaměnitelné vokály v pozadí - aneb Look At Yourself - úvodní vypalovák další výborné desky UH.
I následující skladby nesou pečeť špičkové muziky. Poctivý hardrockový spodek, důrazné a nekomplikované rytmy, vznosné juriášovské zpěvy, silné melodické linky, pečlivá práce s hudebními nápady a absence hluchých míst.
Jsem zastáncem teorie, že dobrá muzika se dá někdy udělat i bez geniality - prostě se mírně nadprůměrný melodický nápad hodně dlouho zpracovává a vylepšuje, přivěšují se na něj nápadečky a motivky, zapracuje se s dynamikou a poctivě a s chutí se to celé zahraje. Vznikne tak hudba, kde je slyšet pečlivost, zaujetí a poctivá práce. Líbí se Vám, i když uznáváte, že melodicky to není Yesterday, technicky to nejsou Baker s Hendrixem a energií nesoupeříme s GFR. Máte-li k tomu alespoň dva prvky (zde klávesy a vokály), které skupinu ihned odliší od konkurence, můžete mít vyhráno - přijdete-li ve správný čas. A ještě jedna věc je nesmírně důležitá - i přes vnější podobnost a jednotný styl skladeb je každá z nich navýsost osobitá a nezaměnitelná. Nehrozí nuda či slití do beztvarého celku. Podle mne hodně zásadní problém mnoha jiných skupin.
Jo. Dobrá muzika - snad se nikdy nestane, že bych si ji neposlechl s opravdovou chutí.
Deska dostává poctivé 3 hvězdy, což u mne je hodně. Nemůže dosáhnout tam, kam dokonalé nadčasové opusy Lady In Black, Salisbury, Lucy Blues a Come Away Melinda posunuly první 2 alba skupiny, ale nemůže být každý den supersvátek. A desetiminutová July Morning se svými fantastickými klávesovými motivy od páté minuty dále (hlavně ten konec - ach) jim (přiznejme)téměř šlape na paty.

Poznámka nakonec - klasické vydání na CD - Castle Classics z roku 1990 - zvuk nic extra, bonusy - nula.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Look At Yourself
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep