Oldfield, Mike / Crises (1983)

Slušná ukázka toho jak jde dělat složitou, barevnou hudbu pro širší masy posluchačů. Oldfield se čím dál víc odklání od modelu alba: patr 1 a part 2 apod. plného hudby s vyššími nároky na umělecké cítění a vkus posluchače a zaměřuje se víc na rádia.
Ano úvodní dvacetiminutovka Crises se nese v hodně podobném duchu jako předchozí dílka. Ale pro mě je o dva kroky pozadu. Zvláště kolem třetí minuty mi to doslova ubližuje. Od osmé minuty ovšem přichází sklidnění, dokonce na chvilku slyším nějaký valčík ala Oldfield. Ke konci nelze neregistrovat především na bicí hrajícího Simona Phillipse, který spolu s Oldfieldovou kytarou opravdu dokáže nadchnout.
No jo no- dále je tu Moonlight Shadow- jak by to byla pro mě dobrá skladba, kdybych ji neslýchal už od mala z nejrůznějších (ano- i těch nejpokleslejších) radií, ač bych vůbec věděl, kdo že ten pán co to složil je. Dělá to hodně- chybí mi odstup. Jinak bych ji měl určitě rád.
To tu další rád mám- In High Places s hostujícím Jonem Andersonem. Taky pop, ale o level výš. Oldfieldovsky zajímavý- i kdyby tam prostě zpíval kdokoliv, tak ten rukopis poznám. Paráda!!!
Narozdíl od Foreign Affair opět s Maggie Reilly- to je skutečně sliz- neposlouchá se to dobře a jde z toho cítit skutečně jen touha dostat se do rádíí.
Nasleduje třetí variace na téma Taurus (po předchozích na QE2 a FMO). Nejkratší, nejtemperamentnější a nejlepší možná ukázka Oldfieldova kytarového mistrovství- jediná čistá instrumentálka na albu. Spolu se skladbou Pastosi na kterou jsem narazil na Youtube, další úžasný výlet Oldfielda do latinské ameriky. Příliš se to tu nehodí (jako Clap na Yes Album:-) ), ale pánbů zaplať, že tu je.
No a na závěr další rádiovka Shadow of the Wall. Asi lidově hodně oblíbenou, s hodně chytlavým riffem, tvrdou, ale mě nic neříkající.

Crises je dobré- půl na půl. Někdy prudí, někdy nadchne, nekdy nudí, někdy vzbudí...

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Crises
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike