Faith No More / Angel Dust (1992)

Nuže, jaký obal taková hudba dalo by se říct... Není tomu tak.
Narozdíl od "učesané" obálky, sound na tomto disku je velice různorodý a pestrý, je to směsice všeho od znuzeného pianistu kdesi v zapadlém báru, funky, rock, metal, rap, kostelní varhany až po velmi povedené skočně rozdováděné vypalovačky notně proložené frázujícím Pattnovým hlasem, místy se měnícím ve zvuk, za který by se nemuselo stydět nejedno dravé zvíře. Nutno říci vždy ve stylu FNM, který v této chvíli bodoval snad ve veškerém prostoru kde zněl. Troufám si říct že drtivou převahu zde získala rifující Martinova kytara, která byla podtržená tu výbornou basou, jindy téměř pernamentně přítomnými klávesy. Bicí jsou zde samostatnou kapitolou, kde místy spojené s důraznou kytarou, nabízejí dojem ocelové tvrdosti skladeb. Výsledkem tohoto mnohdy čarovně umíchaného guláše, plného armády rozličných známých i neznámých zvuků, se stala skvěle znějící deska, která navíc vlastnila patent neotřelosti. Faktem zůstává, že už její předchůdkyně naznačila na jaké vlně se tento spolek poveze, ale tady se posunul zvuk k temnější podobě a navíc osobitý projev frontmana dokázal udělat díru do světa - teda alespoň toho klubového. Tento počin asi nedocení každý, jelikož jako celek nezní tak vyrovnaně jako TRT, naproti tomu obsahuje tolik originálních nápadů a kombinací,že by to vydalo na dvě desky. Angel Dust pro mne představuje vrchol tvorby FNM a myslím, že právem zaslouženě.

» ostatní recenze alba Faith No More - Angel Dust
» popis a diskografie skupiny Faith No More