Fat Mattress - Fat Mattress II (1970)

Finálny album Fat Mattress má výstižný názov II, a je to veru dvojnásobne lepšia záležitosť, než jeho debutový predchodca. Povážte sami:

The storm je pekná melodická skladba, našťastie zbavená minulej šesťdesiatkovej polevy. A nasleduje pecka Anyway you want. Balansovanie na hrane rockovosti skupine pristane. Po návrate do minulej dekády v pokojnej Leafy lanes sa konečne ozve vražedná záležitosť Naturally, ktorej rockovosť a spevákovo lalákanie fakt pristanú. Roamin’, navzdory názvu, folkovo akusticky usína, však po nej prichádza hotová smršť. Happy my love stavia na ráznej rytmike, klavírik čosi vyhráva, gitarista sa snaží a Landon sa do toho v speve perfektne full forte opiera. Tak sa mi to páči. A na neskutočnú náladovku Childhood dream mi nestačia slová. Jasné, má pop psychedelický šesťdesiatkový nádych, ale zároveň chytá za srdce. Psychedelická vsuvka She s um-ta-ta pokojnými pasážami nie je zlá, akusticky orientovaná skladba Highway má jasný komerčný potenciál, sladké ťahané refrény nedávajú iný zmysel. Džezovejšie zaonačený kúsok At the ball má vďaka flaute aj istý rustikálny nádych. Jemné vokály sú samozrejmosťou, v tejto chvíli mávam z albumu dojem, že trošku zľavil z „drajvu“. Na jeho úkor vyniká pestrosť materiálu, mohol by niekto namietať. Záverečná rozbehnutá rockovica People síce obsahuje nejaký ten klavír, ale rockové refrény vrátane následných pokojných pasáží sú kúzelné (o blues rockovom momente a elektrifikovanom gitarovom sóle nevraviac) a osobne radím túto skladbu medzi to najlepšie, čo skupina zložila.

Bonusovú prílohu cédéčka od Esoteric Recordings tvoria nahrávky určené na tretí album, ktorý, ako to už býva, nikto nikdy nedokončil, tobôž, aby ho vydal. Perkusijná spevná nuda Margarita možno nezaujme, ale už drsná blues rocková záležitosť Cold wall of stone je k nahryznutiu. Prekvapujúci cover Leslieho Westa Long red je zaujímavo poloakusticky spracovaný, milujem originál i živé mountainovské prevedenie, ale toto tiež nie je zlé. Sixtýsovka Words ma opäť viac-menej míňa, skvelá vec je však The river, hlavne v druhej polovici, keď sa k slovu dostane rozsiahla „džemovačka“ a tullovská flauta. Posledná skladba zo zachovaných raritiek sa volá Future days a predstavuje pokojnú bodku po predchádzajúcej víchrici, pravda, na konci sa pekne rozjaší.

Druhý album Fat Mattress je parádny, zrockovatel a navyše, bonusy dopĺňajú skvelý zážitok.

reagovat

Petr Gratias @ 09.01.2014 21:23:56
Na album téhle kapely jsem před mnoha lety "narazil" v Bontonlandu. Znal jsem je pouze z Beat-Clubu a přiznám se, že jejich prezentace zde mě moc nenadchla. FAT MATTRESS ve studiu se mi zdáli o poznání přesvědčivější, ale s odstupem času mám pocit, že jejich tehdejší souputníci jako třeba Blodwyn Pig, Wild Turkey, Skin Alley, Steamhammer, Black Widow... je přece jenom převálcovali...
Je ale pravda, že bych si je měl zase po letech připomenout a svůj názor nějak jasněji vyprofilovat. Pamatuji si, že se mi tehdy moc nelíbil hlas zpěváka posazený do pronikavé polohy, ale many years ago...
Zdravím!

Petr Gratias @ 09.01.2014 21:28:03
Zapomněl jsem připodotknout, že jména Jimmy Levertron a Eric Dillon znám z promnělivých sestav SAVOY BROWN (!) a Noel Redding už žádný komentář nepotřebuje.
V r. 1969 měla tahle parta vystoupit v Brně na slavné Šelepce. Přivezl je sem známý dee-jay Tony Prince z Radia Caroline. Hodně lidí se na ně těšilo kvůli Reddingovi, ale ten do Brna tehdy nepřijel a natěšení bigbíťáci byli zklamaní, že neuvidí naživo Hendrixova baskytaristu.....