Annihilator - Alice in Hell (1989)

Když v roce 1989 vyšel tento kanadský debut, bylo to velice příjemné osvěžení, tehdy značně přesycené thrashmetalové scény. Kapel byla hromada; ne všem se podařilo prorazit mezi špičku a vejít v širší povědomí, ne všechny za to stály. Mnohé se navzájem podobaly natolik, že bylo téměř nemožné je od sebe rozpoznat.

O „Ničiteli” ze země javorového listu a jeho prvotině „Alenka v pekle” to ale určitě neplatí; povedlo se mu odlišit od zbytku a zapsat se do metalové historie.
Se svým technickým thrashem s krystalicky čistým zvukem, výbornými melodiemi a riffy, energií nabitou hudbou a osobitostí, si to rozhodně zaslouží.
Celé album je parádně nadupané, slabinu nenajdete, stejně jako pomalou skladbu. Ale bez obav, nesviští se pořád nejvyšší rychlostí, prostor dostanou i vybrnkávačky a klidné pasáže; nikdy ale nejde o dlouhou dobu. Výjimkou je pouze málo přes minutu a půl trvající instrumentálka "Crystal Ann" na začátku nahrávky, která je vlastně jakýmsi intrem.

Jak už jsem se zmínil, jde o velice vyrovnaný počin; pokud bych však měl vybrat jen několik favoritů (třeba na kompilaci), určitě by nechyběla „titulní” "Alison Hell", po ní následující "W. T. Y. D.", pátá a šestá "Burns Like A Buzzsaw Blade" a "Word Salad", či závěrečná "Human Insecticide".

I když rovněž další desky anihilátora Jeffa Waterse a jeho (případných) kumpánů nejsou vůbec špatné, debut se překonat nepodařilo. (Nejvíc mu „šlape na paty” následující "Never, Neverland".)
reagovat

hejkal @ 16.08.2012 15:08:33
Ahaho, recenzia ani z expresnej dodávky. Veru, čo si pamätám, tak Annihilator vtedy na mňa pôsobila ako svieža skupina v nesviežom metalovom guláši. Ja sa musím dokopať k spomienkovému získaniu i vypočutiu a motyka vystrelí, spácham (raz) nejakú tu recenziu.