Mona Lisa - Grimaces (1975)

Titul Grimaces od francouzských Mona Lisa patří mezi ty nahrávky, které mě poslechově postupně řádně dokázaly "ždímat". X hodin věnovaných jejímu pochopení a následnému přijetí mezi domácí extraligu, mi dávalo často pořádně zabrat. Jistě ten pocit řada z vás dobře zná. Opakovaně posloucháte něco, co vám podvědomě říká, že se vám to částečně libí, nebo alespoň, že by se vám to líbit mělo/mohlo, ale pořád vám ta či ona nahrávka zasunuje pod nohy nějaké překážky. Přesně tahle deska je takový případ.

Francouzština je pro podobnou muziku dle mého přinejmenším jazykem zvláštním a trvá dlouho, než se s ním posluchač léta letoucí nastavený na angličtinu nějakým způsobem popasuje. Je to ještě pracnější než s italštinou. Navíc hlasový přednes zpěváka jež si říká Dominique Le Guennec, je opravdu hodně ojedinělý. Jeho někdy až extrémně teatrální pojetí vám dokáže pořádně pocuchat nervy. Na druhou stranu jsou na nahrávce místa, v nichž zpívá náramně procítěně a oduševněle. Hned první píseň La mauvaise reputation je zemí, odkud soubor pochází, tedy samotnou Francií úplně prorostlá. Nádech a atmosféra písně dýchá místním šansonem na sto honů. Vcelku zapamatovatelný motiv protéká celou písní a Dominique na sebe strhává pozornost od úplného začátku. Jeho hlas oné písni i celé nahrávce znatelně dominuje. Někdy je to ku prospěchu věci, ale jsou pasáže, kdy má člověk té sebestřednosti plné zuby:-) Historická pompa a určité napětí charakterizují druhou artovou perlu Brume. Styl Yes překopaný do Francouzského pojetí prezentuje třetí Conplainte pour un narcisse i následující, roztomilá a košatě kudrlinková Le jardin des illusions. Jeden z vrcholných okamžiků vnímám u páté Accroche-toi et suis-moi, která je nápady a aranžérskými finesy narvaná až k prasknutí.
Poslední dva songy ještě pořád nějak nedávám. Ne, že by byly výrazně horší, ale první pětice mě ke štěstí tak nějak stačí a na delších cca 12 minut už nemám moc sil.

Mona Lisa je art-rockové těleso, které všechny Yes-ofily a Genesis-áky může notně potěšit. Jen ta fránina, ta je tam někdy hodně křečovitá. Každopádně od tohoto tělesa mám o dost radši platňu Avant Qu'il Ne Soit Trop Tard.
reagovat

pinkman @ 08.02.2021 10:51:31
Deska Grimaces zaznamenala ve francouzském prostoru podobné postavení, jako Wish YWH od Pink Floyd v anglickém, respektive celoevropském. Významná nahrávka pro vývoj žánru. Nebýt zpěvu v mateřštině, dostalo by se jí širšího uznání. Takže 5*

Zamiloval jsem si francouzské kapely,již proto ,že se sem nic za mých mladých let nic nedostalo.Tato kapela je skvělá , něco mezi hard a progrockem ovšem jejich výraz je naprosto svůj .
Udivuje mne,že na jedničku,nebyl žádný ohlas.Proto si přiblížíme dvojku a narvu to do Vás až do konce,čili do šestky.
La mauvaise reputation - typický šanson z Francie,až někam Gilbert Becaud,ti se neztratí a úlet úplně jinam z rocku.Perfektní začátek.
Brume - To je jiná,vše založeno na vokálu,nádherná flétna a kytara a hoši stále jedou.Opět nás vyučují,jak se hrál progrock za mojich mladých bylo mi 25

Conplainte pourun narcisse - v této skladbě se nedá asi nic vyzdvihnout,asi jediné slabší místo na albu.

Le jardin des illusions - to je jiná bomba ,hammondy ,ostrý začátek ,naléhavý vokál srandička s dudama,kurnik ,to je ono proto je mám rád.Najednou nápad a hudba ,dá se říci muzika je tady.Tak tato kapela nám rozdává tu radost a potěšení.Miluju je.

Accroche-toi et suis-mui - nádherný vokál na začátku skladby,basa je na vrcholu celého alba,bože Ti hrajou,opět trochu flétna,mění rytmus a najednou mluvená balada.Lidi to je dílo.Strašně naléhavé,ale naprosto nekomerční,již jsem prohlásil,jsou svoji.

Au pays des grimaces - Pěkně nás straší v začátku skladby,pouze minutku a poračují ve starých kolejích.

Maneges et chevaux de bois - French šantán,to je ono.důstojný závěr alba,Vidím jasně Moulin Rouge a ty krásný holky naprosto jasně.

Album se strašně povedlo,možná,že jim nadržuji ale prvních 5 je u mne za5 hvězd.
reagovat