Argent - Circus (1975)

19.02.2023 Judith | #

Deska mě hodně zaujala a když vidím, že tu nemá jedinou recenzi ani hvězdičku, napíšu své dojmy rovnou do databáze. Dnes víme, že sestava po odchodu Russe Ballarda neměla dlouhého trvání, během přípravy alba Circus ale Argent stál na novém začátku a z nálady je to cítit. Myslím, že za výsledným neúspěchem stála spíš skutečnost, že kola rokenrolu se v roce 1975 točila už trochu jiným směrem. Skalním fanouškům tu dost možná chyběl pevnější rockový základ, přičemž obstát s rozevlátými artovými kompozicemi bylo čím dál těžší i pro mnohem slavnější jména.

Encyklopedickou zmínku o "intenzivních nahrávacích sešlostech" má cynik ve mně tendenci číst tak, že kapelu asi tlačil čas (a vydavatel), aby přišli s novým materiálem - deska spatřila světlo světa v březnu. Nedá se ale přehlédnout, jak intenzivně a s chutí se nová pětice sehrává a jaké naděje do materiálu vkládá. Za mikrofon se postavil John Verity a kytaru vzal do ruky John Grimaldi. O pouhých třicet šest minut se dělí sedm skladeb, které se všechny točí kolem obrazu života jako cirkusu. Úvodní stejnojmenná skladba, v níž dominují dominují divoce řádící klávesy Roda Argenta, se poslouchá jako předehra, načrtnutí ústřední myšlenky.

Následující Highwire je prostě paráda a je to jeden z vrcholů alba. V artistickém pojmosloví je highwire chůze po laně nataženém ve větší výšce (než obyčejnější tightrope), takže s větším adrenalinem, a právě ten se tady postupně budí a ve finále doslova stříká - obrazivě se tento kousek propojuje ještě s představou ohně a vysokého napětí. Všichni sledují se zatajeným dechem borce, kterému ani plné soustředění nebrání užívat si vlastní schopnosti. Vícehlasý pěvecký part je tady naprosto suverénní, pečlivě odstíněný, a skladba se krásně rozvíjí, meandruje (místy je až laškovně taneční), postupně buduje napětí - na bubeníka musela být radost pohledět - a velkolepě graduje.

Clown přináší vydechnutí a vědoucně posmutnělou atmosféru sebereflexe, vyznání spíše životního než milostného, i když ani tenhle motiv tu nechybí. Vždyť já vím, že jsem jenom klaun, že je to všechno jen na chvíli, pro úsměv a pro potlesk... Je v tom nadhled a laskavé sebepřijetí. Tenhle klaun je hravý a okouzlený světem, i když lehce melancholický. Nástroje a hlasy se dovedně proplétají a v závěru zase téměř tančí - je to cigaretka na zápraží, po které se lehce usmějete a vrátíte zpátky k lidem, nic drásavého.

A máme tu létací hrazdu (Trapeze), což je opět delší, ambiciózní kompozice, tentokrát s bublavou basou a dramatickými zámlkami, závratí z otevřeného prostoru, který je tentokrát objímaný mnohem dynamičtěji, než jak to kdy pozná provazochodec. Obraz objevování neprozkoumaného, odvážných ambicí, ochoty natáhnout se do prázdna s absolutní důvěrou, že se záchytný bod v pravou chvíli objeví. Zpěv je vemlouvavý a klávesy zas už divočí, trochu mi ale začíná chybět kytara - v sestavě jsou přece dvě?

Přichází opět zpomalení, tentokrát křehce tklivé (Shine On Sunshine), koncept začíná být poněkud předvídatelný a záhy se vyčerpává, když po této oslavě lásky a svítání přichází už jen krátká experimentální instrumentálka The Ring (na internetu jsem přitom ke skladbě jako součásti alba našla text, poměrně dlouhý a složitý) a závěr v podobě The Jester, což je další typ klauna, spíš šaška, který si potrpí na špičkování a provokování.

Celý svět je cirkus a občas vás někdo vypeče. Skladba opět vesele šlape, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se Argent natahovali po něčem větším - kompozičně působí závěr ve srovnání s úvodem nevyváženě a taky stopáž je na konceptuální kus podezřele krátká. Album zkrátka působí neukončeně, nedotaženě. Přináší spíš hromádku pohlednic než vyvázanou knihu, ale jejich prohlížení je prudce příjemné. Tři hvězdičky si více než zaslouží.
reagovat

hejkal @ 19.02.2023 14:24:01
Pekné čítanie, vďaka. Album som si do zbierky nezaradil, ale rád som si ho pripomenul.

Jarda P @ 19.02.2023 18:26:56
Spolu s Nexus moje nejoblíbenější deska Argent. Zatímco na těch předešlých se najde vždy něco hodné přeskočení, tady ne.

Judith @ 19.02.2023 20:12:01
Jarda P: Tady je to přesně naopak, člověk by klidně zvládl ještě jednu dvě skladby a prostě nejsou.
hejkal: Nepřekvapuje mě, že ty po Encore další chod nežádáš!

hejkal @ 08.03.2023 13:11:40
Tak som si dielo osviežil a bez obáv zaradil do zbierky. Vďaka za popichnutie.

Judith @ 08.03.2023 14:30:32
Rádo se stalo! CD máš asi někde z druhé ruky, viď? Taky o něm uvažuju, album se mi jednoznačně vyhouplo nad "pěnu dní" a docela často se k němu vracím. Hlavně Highwire, to je skvostně gradovaná věc. Vidím u ní rytmicky tedy spíš drezuru koní, to přešlapování mezi klusem a cvalem, než chůzi po laně...

hejkal @ 08.03.2023 15:08:15
Nie. Kúpil som si nový reedičný nosič (Talking Elephant Record, 2015).

Judith @ 08.03.2023 17:31:13
Tak to na tebe ten kousek někde čekal :) Tady už ani ťuk.