Mahagon - Mahagon (1978)

Československá hudební scéna druhé poloviny sedmdesátých let jenom pozvolna pookřávala po tvrdých restrikcích vůči bigbítové potažmo rockové hudbě a albová produkce vykazovala určitou aktivitu zobrazenou několika alby, které se objevovaly na gramofonových pultech té doby. Navzdory tvrdé normalizační politice, která necitlivě zasahovala do tvůrčích a muzikantských snah hudebních sfér – zejména rocku, vznikaly na osobité bázi skupiny, které hledaly cestu ven z bludného kruhu a některým se to i podařilo a přežily různá protivenství. Termín fusion music, u nás přejmenovaný na jazzrock dostal v polovině sedmdesátých let prostor, kterého využily mnohé skupiny k vlastním alternativám tohoto žánru, inspirované zejména fenomenálním Milesem Davisem.... Zásluhou této fúze řada náročnějších posluchačů rockové hudby začala vnímat jazz jako nové podmanivé hudební téma, v jehož spojení s rockem se objevovaly zajímavé asociace…
Pražskou skupinu Mahagon založil v r. 1972 student Státní konzervatoře v Praze Petr Klapka (obor skladba a dirigování) a Jan Hála (obor klavír a skladba). Klapka obdivoval moderní jazz a jejich tehdejší repertoár tvořily skladby Chicaga, Blood Sweat And Tears a Tower Of Power, varianta, kde rocková instrumentace se propojovala s dechovou sekcí. Roku 1975 byl učiněn pokus propojit skupinu se zpěvákem Michalem Prokopem, který chtěl uniknout z osidel popu, což se nakonec neosvědčilo. Skupina Mahagon se zúčastnila Pražských jazzových dnů, kde vzbudila zaslouženou pozornost svým jazzrockovým pojetím a vedle Jazz Q, Energitu, Impulsu a dalších skupin vstoupila do posluchačského povědomí. V r. 1976 vyšly skupině dva zpívané singly, kde se přestavila zajímavá zpěvačka Zdena Adamová a Luboš Pospíšil (členové C + K Vocalu). O rok později Mahagon vstupuje do nahrávacího studia Mozarteum a nahrávací proces (9. až 18. března 1977) zúročuje Klapkovy skladatelské a aranžérské snahy. Eponymní album vychází téměř o rok později na značce Supraphon. Vzbudilo pozornost hudebních kritiků a pak především náročnějších posluchačů.

DNY, MĚSÍCE A ROKY – extatický ženský výkřik otvírá netypickým způsobem první skladbu, v níž se prolíná clavinet, sopránsaxofon, elektrické housle a nápadně dokonalým způsobem je sehraná rytmika – baskytara a bicí nástroje. Skladatelsky nadprůměrná záležitost!

MOŘE KLIDU – naproti tomu další skladba už podle názvu má meditativní atmosféru svou konejšivou a až snovou vizí, nad níž se vznáší klenutý vokál Adamové. V další části se nástrojové spektrum rozšíří do více barev a vznětlivá rytmika se skvělou flétnou dotvářejí celkový dojem, připomínající hudbu, kterou prezentuje vynikající brazilská zpěvačka Flora Purimová. Závěr skladby nám vrací meditativní motiv jako laskavou ukolébavku..

ČLOVĚK KYBERNET – hru na přitlumených strunách kytary předvádí Jelínek a sekunduje mu skvělá rytmika doprovázená clavinetem a dechovou sekcí. Kytarové sólo ve svých mrštných bězích zdolává všechny pražcové překážky a vzápětí je střídáno Niederlovým saxofonem. Ruchy ulice s výkřiky Večerní Praha, zvláštní vydání…. Jakoby vklouzly do nervní atmosféry stresujícího velkoměsta, nad nímž se vznášejí smyčce s poněkud ortelným soundem.

SEN O ZEMI – zasněná klenutá melodie v nostalgickém soundu za asistence smyčců dává jedinečnou příležitost Adamové. Téma se vrací – bez smyčců – pouze s Kocábovým klavírem s klasicizujícími prvky.
Oči nevidomých zrcadel – Jelínkův elektrický kytarový mlýnek a Malinovy technicky rozdivočená rytmika a Hrubého elektrické housle vytvářejí zvláštní téma. Jelínek na akustickou kytaru předvádí španělské téma sledován houslovými tóny a kovově znějící Klapkovou baskytarou. Hudební schéma do sebe zapadá jako kolečka ozubeného stroje.

PÍSEČNÉ PŘESYPY – Klapkovou baskytarové entrée žene v rytmu funky s bicími nástroji skladbu vpřed jako horskou bystřinu, sledován trubkami. Rytmicky velmi sugestivně pojednaná skladba, zvuky žesťů vytvářejí virtuální zvukové hejno. Klapka si dopřál baskytarové sólo s proměnou rytmických breaků a zvukomalby elektrické trubky, ve skladbě fascinují nástrojová unisono, přesně zahraná a navíc s citem pro detail.

PULNOČNÍ – se představuje v subtilním kouzlení klávesových nástrojů Kocábem s podmanivým vokálem Adamové, navozující atmosféru tajemné noci. Nastává zásadní expresivní proměna v rychlém tempu, opakující základní téma, propojující elektrické piano s clavinetem a kreativními bicími nástroji, aby se téma opět vrátilo k motivu z předešlé skladby.

DÍVKA S JABLKY – polyrytmické figury baskytary a bicích nástrojů vytvářejí osobitý prostor sférickému vokálu Adamové, společně se staccaty clavinetu a kouzlení elektrického piana. Adamová opět prozrazuje svou inspiraci ve výtečné brazilské zpěvačce Floře Purimové a její hlas se místy proměňuje v bicí nástroj. Výtečná hravá skladba s emocionálním nábojem a dokonalou souhrou nástrojů a celkovým napětím rozstřelovaným do prostoru a učebnicí lichých rytmů.

OBRAZÁRNA – břeskné žestě otvírají závěrečnou skladbu, v níž Kocáb kouzlí na clavinet a funky rytmika žene skladbu jako splašené spřežení. Barevnost nástrojové škály vkládá do celkového soundu hravost a živelnost zároveň. Závěr nám vrací téma ze skladby Sen o zemi, do kterého vstupují Hrubého elektrické housle a Adamová dává rozeznít barevnosti svého vokálu s perlivými tóny elektrického piana. Hudební imprese s emocionálním závěrem jsou u konce…

Někteří kritikové albu vyčítali, že v některých skladbách je příliš slyšet vliv zahraničních vzorů, např. bubeníka Billyho Cobhama, amerických Weather Report, nebo Herbieho Hancocka. Na druhé straně schopnost reagovat na dobové trendy jen s relativně malým zpožděním lze dnes považovat s odstupem času a vlivem poměrů za přednost. Mahagon se odlišoval jeho pojetím jazzrocku od Kratochvílových Jazz Q, stejně jako od Andrštova Energitu nebo Impulsu. Kromě toho bylo album výtečně nahráno a sejmutý zvuk docenili zejména majitelé kvalitních aparatur. Petr Klapka (1955) a jeho pozdější žena Zdena Adamová (1952) vytvořili nadějný umělecký tandem, který navzdory složitostem tehdejší doby odmítali dělat kompromisy a stáli za novým progresívním pojetím své hudby jako málokdo…
V r. 2008 album vyšlo v CD verzi doplněné několika bonusy a dalším albem skupiny, čímž byl splacen dluh milovníkům českého jazzrocku, kteří dlouhá léta čekali na digitalizovanou verzi a zůstává tak cenným svědectvím na dobu, v níž prosadit vlastní názor bylo velmi obtížné…
Do vývoje domácího derivátu jazzrocku album promluvilo docela zásadně - objektivita posuzování má ale svá striktní pravidla, proto dávám čtyři hvězdičky!


reagovat

Tato deska (natočená v březnu 1977) je vlastně jednou z mála, na které uplatnil (bohužel naposledy) své mistrovství kytarista Jiří Jelínek (v té době hrající s Mišíkovými Etc). Jeho velký talent vyniká zvláště ve skvělé skladbě "Oči nevidomých zrcadel", kde se pěkně doplňuje jeho kytara s houslemi Honzy Hrubého. Tuto skladbu by mohl klidně zařadit na svoji desku s Mahavishnou Orchestra John McLaughlin, a jak by se tam vyjímala!
Je vidět, jaký vliv na Jelínkovu tvorbu tato kapela měla. Jestli mě paměť neklame, tak skupina Expanze, kde s ním hrál i Michal Pavlíček, skladby Mahavishny Orchestra hodně hrála. A výborně! Líbí se mi zde i piano Michala Kocába, trochu rušivě na mě působí občasné vysoké vokály Zdeny Adamové (mám dojem, že byla partnerkou kapelníka Petra Klapky, spolu i emigrovali). Tu desku jsem neslyšel asi dvacet let, ale patří z českého jazz-rocku k tomu nejlepšímu, co u nás v 70. letech vyšlo.
reagovat

PaloM @ 01.05.2009 21:00:18
Som rád, že priami pamätníci píšu o tejto krásnej hudbe.
Okrem často opakovanému môjmu odporu k džezrocku, či fusion či funky v 70. rokoch chcem dodať, že na LP Mahagon, Energit, Jazz Q, dva projekty J.Spáleného s V.Nezvalom a pod. som siahal z dôvodov naprostého nedostatku prísunu kvalitnej rockovej hudby. Fakticky vtedy čo nevydal Supraphon či Opus som nemohol zohnať. Občasné nákupy Jugo LP po 220 až 250 Kčs riadne vyprázdňovali moje študentské vrecko.

První album Mahagonu vyšlo koncem 70.let po vydání několika docela zdařilých supraphonských singlů, kde vedle Zdeny Adamové zpívá i Luboš Pospíšil /dobrý pop-rock/.O to více mne příjemně překvapila fusion,kterou na téhle desce produkuje to nejlepší
co tehdy na české jazzrockové scéně hrálo.Pánové
Jelínek a Hrubý jsou opravdu skvělí a zpěv Adamové
mne neruší.Co mi ale opravdu vadí je obložení této
zdařilé desky na Indies reedici Mahagonu mezi singly
mající zcela jinou atmosféru než tohle povedené album.
Tohle se Indies Records při jinak záslužnému počinu opravdu nepovedlo.
Mahagon I. byl pro mne příslibem do budoucna - to co přišlo potom,to už je ale opravdu jiná písníčka.
hodnocení 3,5 ,takže ****
reagovat

PaloM @ 01.05.2009 20:53:14
Mahagon je naozaj pekná platňa. Videl som na web stránke Indies Rec. to hlúpe radenie skladieb, ktoré ma najskôr pomýlilo. Podobnú blbosť urobili v boxe 4CD kapele Police, kde chronologicky zoradili všetko možné, čo natočili a medzi to "vsunuli" radové latne.
Inak všetka česť, všeobecne české Indies Records uznávam.