Dream Theater - Score - 20th Anniversary World Tour (Live with The Octavarium Orchestra) (2006)

DT posluchám víc jak tři roky. Nikdy jsem neměl problém s jejich "plagiátorstvím" ani s panem Labrie.
Při poslechu se samozřejmě neubráním vzpomenutí na Yes (Solitary Shell- veselý klávesový vstup do akustické kytary), Pink Floyd (Octavarium-klávesový úvod jak Shine on your...), Rush, U2, Genesis...ale přeci jenom se pořád bavím u té muziky, což je pro mne na prvním místě.
Co se týče Labrieho, tak jsem opak škarohlídů, kteří mu nemohou přijít na jméno. Mě tento zpěvák do DT přímo pasuje. Vyvolává u mě silné emoce a kolikrát, světe div se, husí kůži a nesouhlasím s názorem, že nemá cit ve zpěvu a je to pouze školený zpěvák. Na Score bych řekl, že předhazuje dokonce svůj nejlepší výkon zaznamenaný na dvd. Sice si chvílema šlape na jazyk, ale dává si to solidně. Jako by so procházel po městě a jentak broukal.
Ať už má Petrucci dlouhou kštici či krátký vlas, hraje pořád dojem frajírka, který zná snad jen jednu polohu a to rozkročmo a lehké pokývávání hlavou a Portnoy samosebou největší šoumen pětice.
Samotný koncert je opravdu lahůdka. První hodina není ničím vyjímečná od ostatních živáků, prostě standard na DT a opravdovým zážitkem je tu Spirit Carries on, která pohltí snad každého v divadle.
Druhá půle je zpestřena orchestrem, kde bych vypíchl Six Degrees...vlastně to bych označil za vrchol koncertu. Grandiózní finále, u kterého mám pokaždé brka po celém těle. Pa k to sklouzává trochu do baladické čtvrhodinky, a to je snad jediná chybka...trochu to v tuto chvíli uspává ale závěr (Octavarium, Metropolis)nakopne opět k bdělosti.
Jen co se týče atmosféry, tak lepší fans si DT přát ani nemohli. Udělali jim opravdu vskutku příjemnou a slavnostní kulisu.
Chápu co spoustě lidem vadí na DT: nepříliš originální, ba někdy až vykradačské sklony, zpěvák, který se nepříliš hodí do muziky DT, exhibicionismus, často vyumělkovaná hudba...ale když mám radost z toho poslechu, mlaskám si při pohledu na profesorské hraní a přehrávání stupnic a jako bonbónek, když vám vyraší chlupy po celém těle a to několikrát během 2,5hodiny? Není co řešit. Pak je všechno jedno a muzikanti zas splnili svůj účel. A o to snad jde ne? :)
reagovat

PaloM @ 05.08.2010 12:40:37
Mne sa Score páči. Je to však výnimka, lebo spojenie metalu s orchestrom väčšinou dopadne mizerne.

miguel7 @ 05.08.2010 13:04:49
Souhlasím. Nikdy jsem nepřišel na chuť Metalica S&M a co teprve Kiss...to jsem ani nedokoukal. Tohle je jedno z mála spojení rocku s orchestrem které se mi líbí...Yes se povedl taky koncert s orchestrem...něco by se našlo ale je toho opravdu málo

PaloM @ 05.08.2010 13:50:20
Áno, aj Yes Symphonic Live je veľmi dobrý koncert.

Score. Další z živáků od DT. A musím říct, že si mě dostal víc než Metropolis 2000: Live in NY. Na začátek - The Root of all Evils - sice bych na úvod koncertu viděl lepší skladby, ale dá se skousnout. Poté následuje část bez orchestru, kde lze perfektně pozorovat onu mnohokrát zmiňovanou DT virtuozitu. Parádní, pro mně instrumentálně bez chybný výkon, podtržený bezchybným hlasem LaBrieho. A nastupuje orchestr - Overture - kdybych nevěděl že tato skladba je od DT, řekl bych že je to klasika. Následuje celé CD2 Six Degrees of Inner Turbulence. Znovu a stále, bezchybný výkon, kde mě hudba DT spojená s orchestrem mrazila v zádech. Ale skutečný vrchol, tedy aspoň pro mně, nastal u skladby Octavarium. Skladba mně "vtáhla" a za 24 minut své délky zase "vyplivla". Okouzlující zážitek, s orchestrem tento opus nemá chybu. Vrchol umění, krásně aranže orchestru, znovu (a jak jinak) bezchybní DT. Prostě krása. Na konec, jako přídavek, Metropolis Pt. 1 - The Miracle and The Sleeper. Pro mně jenda z nej. skladeb od DT, krásně dobarvená orchestrem. Velkolepý konec. Tohle DVD mě opravdu dostalo. Skvělá, velkolepá hudba s bezchybným LaBriem - tomu říkám koncert.
reagovat

Je pravdou, ze obvykle live stage nehodnotim prilis excelentne, protoze je dle meho nazoru tahne kvalita napsani skladeb, a proto nejradeji hodnotim studiove nahravky (vyhradne), avsak tento pocin je fantasticky a napad s orchestrem take! Jako ex-jazzovy, ex-black metalovy a soudobe zidovsko, progressive, metalovo jazzovy :) kytarista, houslista a klavesista jsem se predevsim zameril na provedeni techto nastroju, jejiz dominance se mi libi! Zajimave a napadite sekvence (obzvlaste Octavarium), skvele stupnicove prechody, disharmonicke rozklady, pentatonicke prechody atd. skvele zpracovane a orchestr velmi ozvlastnuje cely koncert a doplnuje! Rozhodne koupit a rozhodne se podivat!
reagovat

Vlastnim dvd, bohuzial pre mna male sklamanie. Po osmu sladbu nemam vyhrady tie skladby su dokanale. Od nastupu orchestra moje nadsenie upada. Dovodom je asi fakt ze nemam rad album Six Degrees Of Inner Turbulence. Najvacsi minus je ze mam obcas pocit som na koncerte pop rockovej skupiny, Six Degrees Of Inner Turbulence, The Answer Lies Within a Sacrificed Son skoro vzdy radsej preskakujem. Vizualna stranka je dokonala, ovladanie nastrojov to nejdem komentovat v tom su dokonaly. Bohuzial to nestaci, ako posluchac progresivnej hudby vyzdvihujem prvu cast koncertu pred natupom orchestra, inak moje hodnotenie by bolo asi o nieco horsie.
reagovat

SCORE je fakt uuzasny koncert uuzasnej skupiny. Tesil som sa na tento koncert od vtedy co som uvidel novinku na stranke Dream Theater ze vijde. Av jednom kuse si z neho pustal ukazky a ked som si ho prvy raz doma pustil hned ako mi dosiel. Tak som rozhodne nebol sklamany. Ale nadseny este viac ako som cakal. The Root Of All Evil tento koncert perfektne odpalila dalej I Walk Beside You ktora sice neni pre Dt uplne typicka no aj tak sa mi dost paci. A potom po pretoceni DT historie na zaciatok zaznela Another Won ktora bola pre mna novinkou, dalej Afterlife potom Under A Glass Moon ktora sa mi zacala po vypocuti SCORE hrozne pacit. Innocence Faded takisto pecka. Raise The Knife ktoru som sice poznal ale na tomto koncerte vyznela este lepsie ako v studiovej forme. Hlavne predlzeny zaver sa mi tam fakt paci. The Spirit Carries On co je jedna z najlepsich skladieb jedneho z najlepsich albumov. A potom Six Degrees Of Inner Turbulence. Zivy orchester dodal tejto uz aj tak podla mojho nazoru jednej z najlepsich skladieb este lepsie znenie a to uz je co povedat. Tato skladba je fakt zazitok. Potom Vacant ktora je tiez velmi pekna hlavne s orchestrom. The Answer Lies Within ktoru nechapem preco tolko ludi zavrhava ako najhorsie co kedy DT urobili. Mne sa velmi paci a nikto mi to nepokazi. Sacrificed Sons bola fakt pecka ako som cakal. A nakoniec Octavarium! co je podobne ako Six Degrees jedna z najlepsich skladieb DT. Uuzasne. Po chvili este zaznie pridavok Metropolis co je taktiez vyborna skladba. No jednoducho na nemam slov. Dufam ze DT budu tvorit takuto kvalitu este aspon dalsich 20 rokov:) Do teraz sa toho koncertu neviem napocuvat a vynadivat:) Vrele doporucujem kazdemu kto aspon len trochu vie co je to hudba:)
reagovat

Dalsi zaznam z koncertneho turne Dream Theater, Tentoraz z domaceho prostredia, v Radio City Haal v New Yorku naharty 1. aprila 2006. Trosku ma zamrazilo ked som si v booklete dvd precital playing with Octavarium Orchestra, aby Pani nieco nepokazili. Zvladli to na vybornu. V podstate nieje co vytknut skvely zvuk, obraz, kamera { koncert snimany siedmymi kamerami }. Vyhrady som mal najprv k playstu od nastupu Orchestra { orchester hra od deviatej skladby} odohraty cely druhy disk albumu Six Degres of Inner Turbulence, neskor som sa cez to povzniesol, a uvedomil si fakt ze starsie skladby by s orchestrom tak dobre neladili. Jednoducho zhrnute. Umelecky zazitok, skvela muzika, inteligentna zabava. Excelent :-D
reagovat