Amos, Tori - Little Earthquakes (1992)

Vždy, když si pustím toto album, nemohu nežasnout údivem nad jeho vyzrálostí- a přitom se jedná o debut (nepočítám-li samozřejmě ne příliš povedené album „Y Kant Tori Read“- tam se však jednalo spíš o kolektivní tvorbu celé kapely, než o sólový projekt). Překrásně posmutnělá hudba, hlas, který se zřejmě nedá popsat jako „nádherný“- ale je „opravdový“- chvilkama ochraptělý, chvilkama něžně naivní, je v něm hořkost i smyslnost, láska i rozčarování- je to hlas, který patří ženě z masa, kostí a krve a která zatraceně dobře ví, co a o čem zpívá. ( Aspoň tedy já mám tento pocit ).
„Crucify“- úvaha o tom, proč sami sobě ztrpčujeme život nedostatkem sebedůvěry a jinými zbytečnostmi- lehké a nenápadné navození atmosféry, náhle se vyloupne pěkný klavírní motivek, refrén nenásilně vygraduje vkusně použitými doprovodnými vokály- a následná pasáž má až téměř asijské zabarvení. Brilantní kousek.
„Girl“ sice nepatří mezi mé nejoblíbenější, ale opět zde nechybí velice citlivě a chytře provedené aranže- od poloviny nabere písnička větší razanci přidáváním dalších a dalších hlasů- ale přeci jen, mám tady trochu pocit jakési utahanosti a rozvleklosti.
Ovšem následující „Silent All These Years“ je jedna z nejnádhernějších písniček, co vůbec znám. Naprosto dokonalý text o tom, jaké to je být dlouhé roky odstrčený někde v koutě a pak v sobě dokázat najít sílu a vůli něco s tím udělat…Vše je přitom vyjádřeno velice prostě a jednoduše- komorní úvod obstarají jen zpěv a klavír, přidávají se smyčce a finále podpoří přidané vokály- a přitom to má takovou sílu, takový náboj!
Další absolutní nářez nabízí hned následující „Precious Things“. Na začátku vtipně zastupuje rytmickou složku uštvaný, zrychlený dech, jen lehce podmalován klavírními úhozy- teprve refrén exploduje v obrovskou, drtivou erupci naprosto skvělým nástupem razantních bicích- ano, tak to má být! Naříkavý hlas, zpívající o „miláčcích, o které fakt není co stát“, chvilkama přechází do tvrdšího, až rockového feelingu, aby se vzápětí znovu zklidnil v lyričtější poloze. Tohle Tori prostě umí! (A to, co dokáže ve studiu, zvládne s přehledem i naživo, jak jsem se mohl přesvědčit na vlastní kůži.)
„Winter“ je opět neskutečně krásná, poetická věc. Velice citlivé a upřímné, přitom však civilně interpretované vyznání adresované vlastnímu otci.
„Happy Phantom“ je odlehčená, černěhumorná variace na téma, jakých vylomenin se budu dopouštět v reinkarnované podobě „Veselého přízraku“, pokud dnes zemřu. „…každým dnem jsem tomu blíž“.
„China“ je romantický, melancholický slaďák se spoustou smyčců o relativitě času a vzdálenosti. Možná už je to až moc popové- ale je to vynikající.
„Leather“ není špatný kousek, ale připadá mi trochu těžkopádný.
Nejdelší track na albu- sedmiminutová „Mother“ – má v sobě smutek i zádumčivost, všechno se odehrává jen v komorním obsazení klavír + zpěv- navzdory tomu to ale má napětí a tah po celou dobu. Moc pěkné. Nelze si tady nepřipomenout Joni Mitchell- ani ne tak v konkrétním výrazu nebo melodice, ale tak nějak v celkovém pojetí.
„Tear In Your Hand“ – další ze skvostných vrcholů alba. Ta hořkost a zklamání v hlase !- a přesto je tady cítit i odhodlání postavit se všemu a všem. Tahle písnička mě vždycky dokáže povzbudit a dodat mi energii a chuť do života. Obdivuhodný Toriin cit pro vedení dvojhlasů zde dosahuje neskutečně dokonalých momentů- a přitom to všechno, jako celek, působí naprosto přirozeně.
Bezesporu nejkontroverznější písní Tori Amos je „Me And A Gun“. Není to nic pěkného, těžko si představit něco syrovějšího – jen hlas, dech a výpověď oběti znásilnění. „Já, bouchačka a chlápek za mými zády…“ Silné, emocionálně působivé dílko – a není pro mě podstatné, jestli Tori skutečně popisuje, jak tvrdí, vlastní nezáviděníhodný zážitek nebo zážitek někoho jiného.
Závěrečná- a zároveň titulní- „Little Earthquakes“ je příjemná písnička, bohužel možná trochu delší a překomplikovanější, než by měla být. Ale vcelku proti ní nic nemám.

Překrásné album, i když rozhodně ne pohodové. Cítím z něj krev, pot, slzy, smutek- ale rozhodně ne zoufalství a beznaděj- přes všechna ta vesměs neveselá slova o neveselých věcech má v sobě optimistický základ a víru v to lepší, co je v každém z nás.


reagovat

PaloM @ 20.04.2012 06:50:08
Krásne si to napísal. Album nemám napočúvaný, až niektoré novšie. Tori Amos mám veľmi rád, lebo:
- nadväzuje na moju milovanú Kate Bush,
- je zmyselnejšia (ako si to dobre opísal v recenzii),
- má úžasné koncerty.

diesbies @ 15.05.2012 12:13:57
Ahoj Palo, děkuji. Souhlasím s Tebou, taky mám pro tyhle dámy obrovskou slabost :)
Starší věci od Tori mohu jen doporučit- kvalita její doskografie je velice vyrovnaná, nicméně poslední tři alba, ač bezesporu velice kvalitní, už ve mně takové nadšení nevzbuzují.
A Reginu Spektor znáš?

Debutová deska Tori Amos má rozhodně několik znaků, kvůli kterým není těžké jí lehce propadnout.

Za prvé je Tori naprosto fenomenální pianistka a to, že si ve většině skladeb vystačí jen s pianem a nenásilným doprovodem není vůbec na škodu. Nerad bych ale abyste propadli dojmu, že jde o jakousi ospalou záležitost na usnutí. Tori to totiž umí rozbalit do netušených možností a ve své hře kombinuje prvky od klasiky přes jazz až do rocku. Přiznám se, že neznám moc pianistů, kteří by dovedli hrát tak působivě jako Tori.

Druhou věcí, která je velkým plusem je Toriin hlas. Máte-li chuť na ironii, vztek, lítost, melancholii nebo radost, tak všeho dostanete dosytosti, protože Tori emoceni ani v nejmenším nešetří.

Velkou výhodou je fakt, že Tori je vynikající skladatelka. Rozhodně kompozice z pera žen patří ve světě hudby k menšině a o to víc potěší fakt, když se někde objeví kvalitní umělkyně, která jen neprodukuje skladby jiných. Tori má ale vynikajících pecek plný klavír a servíruje je nám po celé album.

Skvělý je hned začátek s Crucify, pop-rockovou šlehou, která je sice asi nejvíc radio-friendly song z desky, ale na kráse ji to rozhodně neubývá. Další moje favoritka je minimalisitická Silent All the Years a nebo song Precious Things s rockovějším zvukem a lehce psychedelickým nádechem.

Za nejlepší skladbu desky považuji Winter – melancholií přetékající piano a skvěle vygradovaný refrén jsou velká plus téhle skladby. Do kategorie ujeté skladby směle zařadíme hopsavou Happy Phantom a určitě je potřeba zmínit bluesem načuchlou Leather. K hodně drsným kompozicím patří Me and a Gun, která vychází ze skutečné události, kdy byla Tori znásilněna ve svém autě. Působivost textu umocňuje i provedení bez použití jediného hudebního nástroje, pouze zpěv.

Posledním zmíněným plusem jsou bezesporu i texty, kde rozhodněte nenajdete repliky duchaplné asi jako stádo ovcí. Tori se nebojí prezentovat svoji duši a zaobírá se hlavně svými zážitky, postoji atd. U málokterého umělce můžeme sledovat takhle velkou otevřenost.

Deska Little Earthquakes na mě udělala velký dojem a i především díky ní jsem byl ochoten vypláznout na své poměry hříšných 800 za Amosin koncert v Praze. Skvělá kombinace klavírní virtuozity a písničkářského talentu by neměla ujít fanouškům alternativního pop-rocku a klavírních exhibicionistů. Takže pokud jste fandové Toma Waitse, Eltona Johna, Nick Cave, Sinead O'Connor a jiných, tak rozhodně neváhejte a tuhle desku si sežeňte. Bravurní debut.
reagovat