Savoy Brown - Looking In (1970)

Savoy Brown (původně ještě Blues Band)je jedna z řady bluesrockových skupin, které se etablovaly v šedesátých letech v Anglii. Vznikla v Battersea v jihozápadním Londýně a od prvopočátku byl jejich frontmanem a vůdčím mozkem kytarista Kim Simmonds. Podařilo se jim prorazit po společném koncertu s Cream a od sedmašedesátého roku měli nahrávací kontrakt s labelem Decca/Deram.
Nevýhodou skupiny bylo, že se Simmondsovi nepodařilo trvaleji udržet členskou základnu a tak se hudebníci v kapele střídali až příliš často. Někdy to bylo kapele ku prospěchu, ale spíš bych řekl, že to bylo pro ně nevýhodou. Publikum si nestačilo zvyknout na nové tváře a některý hudební materiál se zase nestačil koncertně "usadit". Možná měl název kapely znít spíš Kim Simmonds And The Savoy Brown a lépe by to vystihovalo stav věcí.
Album Looking Inn v plejádě jejich alb považuji za jedno z nejlepších - ne-li přímo nejlepší.

GYPSY - zadumaná kytarová studie jako úvod alba má korespondovat bluesovou melancholii...

POOR GIRL - energický rockový riff sází na údernost a přístupné uchopení hudební formy. Dave Peverett se jako zpěvák ujímá své role. Simmonds rozjíždí sólové téma na kytaru, v němž prokresluje náladotvornost skladby. Tone Stevens svou baskytaru hraje sice v jednoduchých linkách, ale skvěle se propojuje s baterií bicích nástrojů Rogera Earla. Simmonds si pohrává s tóny, které elasticky ohýbá jakoby byly z plastu...

MONEY CAN´T SAVE YOUR SOUL - klavírní téma v pomalém tempu zvolna rozjíždí další skladbu, do které elektrická kytara podporovaná wah wan pedálem prokresluje tónové obrazy. Lonesome Dave Peverett do svého vokálního projevu vkládá vroucnost a dynamické odstínění. Náladotvorné blues podle všech pravidel, do kterého se poněkud nezvykle z pozadí přidávají conga hostujícího Owena Finnegana. Prolínání klavíru a lehce kvákající kytary vytváří opakující se, ale přesto nosné pozadí. Peverett jako zpěvák vykazuje velmi slušný potenciál. Zajímavé pojetí..

SUNDAY NIGHT - kombinace Simmondsovy elektrické kytary bez zkreslení a Peverettovy akustické kytary vytváří velmi příznivé prostředí pro další skladbu. Stylotvorné boogie s citlivě sázenými basy a swingujícími bicími. Uvolněná nálada, která v další fází změní rytmické členění a za podpory percussion (conga) promění skladbu do jakéhosi santanovského derivátu, v němž hypnoticky se opakující baskytarové tóny vytvářejí napětí, umocňované rozechvívanými tóny Simmondsovy elektrické kytary...

LOOKING IN - Simmonds a Peverett si předávají kytarové party. Údernost rytmiky a přímy tah na branku přináší rockově koncipovanou skladbu s akcentovaným kytarovým tématem. Pohybujeme se ve středním tempu a základní téma je rozvíjeno uměřeným způsobem. Místy Simmonds používá hraní mv oktávách podle wesmontgomeryovského modelu. Conga se už na albu "zahnízdila". Simmonds si pohrává s tóny v daných dimenzích a prokresluje nekomplikovanou harmonii.

TAKE IT EASY - zase tu máme dumavé kytarové téma. Kytary hrají v oktávách v bluesové atmosféře a Peverett citlivě frázuje a dotváří celou atmosféru skladby, do níž zvolna a nenásilně vstupuje rytmika. Umírněný sound deklaruje i obsah textu v mírně konejšivém duchu, zbavený jakýchkoliv emocionálních erupcí. Simmonds hraje čistým tónem bez zkreslení s citem a prožitkem, který zdařile přenáší i na posluchače. Nelze v ní přeslechnout inspiraci Elmore Jamesem, ale v méně živočišném uchopení.

SITTING AN´ THINKING - o poznání rychlejší skladba s prokreslovanými tónovými obrazy elektrické kytary. Roger Earl vstupuje do tématu svými svižnými bubenickými přechody, čímž vzrušivým způsobem narušuje obecnou poklidnost alba, což je ku prospěchu věci. Simmond a Peverett v téhle instrumentálce popřávají prostor pro vzájemné kytarové prolínání a nedělají to vůbec špatně...

LEAVIN´ AGAIN - úderné boogie dostává Savoy Brown do varu a Simmonds konečně zvolí i jinou barvu tónu. Ve skladbě se dostává do popředí Stevensova baskytara, která dodává tématu patřičnou živost. Kytary jsou jaksi zasunuty do pozadí a Peverett se opírá do hlasu. V mezihře se dostávají kytary do středobodu a stereofonní efekt, který trochu pokulhával, se pojednou ocitné v žádané rovnováze. Album se blíží v vrcholu a Savoy Brown úderně tlačí na dynamiku. Ale dochází ke ztišení a Simmonds opět hraje v oktávách a pohrává si kreativně s tóny a skladba v opakujícím se schématu opět přidává na dynamice a hraje se zde jako o život. Stevensovy basy jsou velmi účinné a mají potřebu prodrat se do popředí k ohýbaným tónům elektrických kytar. Po delší odmlce se do skladby vrací Peverettův přiostřený hlas, který má v sobě jakousi vntřní naštvanost...Výtečná práce po všech stránkách!

ROMANOFF - závěrečná skladba (třebaže s jiným názvem) přináší úvodní melancholické kytarové téma... Výlet je u konce.

Albu se nedá nic zásadnějšího vytknout. Možná mohly do aranžmá proniknout tu a tam varhany nebo elektrické piano, ale to zjevně Simmonds neměl v úmyslu....
Nespokojenost mohu projevit jenom v tom ohledu, že se těsně před koncem sedmdesátého roku tato sestava Savoy Brown rozešla. Peverett, Stevens a Earl se spojili se slide-kytaristou Evansem a založili jakýsi derivát Savoy Brown, který pojmenovali Foghat... Napadá mě, že situace byla velmi podobná stylově diametrálně odlišné skupině Atomic Rooster. Od varhaníka Cranea tehdy odešla kapela a vznikli Hard Stuff (jako jejich derivát)...
Foghat, to už je jiná kapitola. Byli údernější, ale nemyslím si, že by přesáhli Savoy Brown.
Album Looking Inn mě zaujalo natolik, že mu dávám pět hvězdiček!
reagovat

V súvislosti s týmto albumom sa núka otázka, či sa už vlastne nejedná o nultý album skupiny Foghat. Dramatická zmena v smerovaní skupiny (zostava a aj zameranie) sa odzrkadlila najmä vo výraznom príklone k tvrdšiemu blues rocku.

Jemný tichý úvod Gypsy je preťatý ráznou riffovkou Poor girl, ktorá patrí k tomu naj, čo som od Savoy Brown počul. Nasleduje výborná pomalšia, ale vysoko napätá (energická) Money can’t save your soul. Toto je čistý Foghat a jeden z vrcholov dosky. Sunday night pokračuje v atmosférickom blues, krehkom a pohodovom, ideálnom na dlhé zimné večery. Hlavne, keď sa v strede radikálne ožije a pridajú sa nejaké tie perkusie, vtedy to trošku pripomína Santanu. Výbornou šľapavou skladbou je titulná Looking in. Hoci názov napovedá, že treba brať všetko s nadhľadom, Take it easy je skladba, ktorú je potrebné brať vážne. Perfektne napomáha rozhúpať krčné svaly nielen smerom hore-dole, ale aj do strán. Podobnú vlastnosť vykazuje aj nasledujúca Sittin’ and thinking. A dostávame sa ku skladbe, ktorá opäť pripomenie Foghat. Leavin’ again si Peverett a spol. natoľko obľúbili, že ju nahrali aj na svoj nasledujúci debut. Je to boogie, ale priznám sa, neviem sa rozhodnúť, ktorá verzia je mi bližšia. Táto je surovejšia, Foghatovská je zasa taká...čistejšia. Po nej už len krátke meditačné zakončenie Romanoff a padla.

No, je to Foghat alebo nie? Ťažko povedať, ale rozhodne je to spolu s Raw Sienna to najlepšie, čo som od skupiny počul.

reagovat

Olaf @ 17.10.2009 13:43:53
SB mám mnohosetkrát naposlouchaný a toto CD (LP) je jejich nejlepší, zatímco Foghat mám už jen za poněkud slabší odvar