SBB - Blue Trance (2010)

Po delší pauze několika měsíců jsem si opět poslechl všechny 3 poslední alba SBB a byl jsem až na jednu vyjímku několika anglicky zpívaných skladeb z The Rock (ty mě tam nějak nezapadají nejen kvůli Skrzekově angličtině) opět a stejně uchvácen, jako když sem je slyšel poprvé.
A to ,zdůrazňuji, i albem Blue Trance, které jsem si poprvé ani nedoposlechl.
Rozdíl oproti The Iron Curtain je hlavně ve větším počtu typicky Skrzekovsky hravě, ale i melancholocky laďěných balad, a absence pecek, které vás udeří mezi oči hned napoprvé. Ale jsou tam- trojce Etiuda trance, Blue trance a Coda trance tvoří tématicky celek zajímavě rozmístěný po celém albu s bombastickou Coda trance na konci.
Platí, že člověk musí prostě mít tu správnou náladu, rozpoložení a být naladěný na všechny struny, které zaznívají na tomto albu, které dle mého názoru perfektně, ale trochu jinak, lyričtěji a jaksi zklidněněji navazuje na 2 alba předchozí. Instrumentálně a zvukově je na tom stejně, a to perfektní. Dávám po druhém poslechu plný počet hvězdiček.
reagovat

Najprv spravodajstvo. Z nálepky na obale som vyčítal, že na turné k albumu odohrali SBB tri koncerty spolu s Deep Purple.
K doske. Po živáku Behind The Iron Curtain som bol na novú dosku riadne namaškrtený. Ale som v rozpakoch a to dosť.Priemer, taká povinná jazda. Kam sa podela energia z toho obdobia, nápady, ľakosť hrania? Novinka na mňa pôsobí akýmsi ospalým, zamysleným dojmom(tým nechcem povedať, že pomalé skladby nemôžu byť dobré). Akoby ústupom od -rocku a príklonom k popu. Niektoré piesne - Los człowieka a Doliny strumieni snáď až ako festivalovky pre San Remo.
Album zachraňuje výborná (zrejme) trilógia Etiuda trance, Blue trance a Coda trance, spolu s Apostolisovými inštrumentálkami Święto dioni, Karida beach a jazzom zaváňajúcou Muśnięcie kalimby. pri hodnotení Behind The Iron Curtain som silne koketoval s piatimi hviezdami, tuná je to bohužiaľ jasný ústup z pozícií, vidím to na necelé tri.
reagovat

PaloM @ 16.11.2010 19:06:24
Od návratu na scénu v 90. rokoch majú SBB dosť nevyrovnanú diskografiu. Ja som s kupovaním noviniek od starých borcov všeobecne dosť opatrný. Vždy to musím najskôr počuť. Takže teoreticky, Rock a Iron Curtain by som kúpil, toto nie. Nie je to vôbec zlá platňa, no ako píše Libor, lepšia od Nastrojov - a v tom je problém - je lepšia od najhoršej :-) Zdeněk mal tiež vážne výhrady v recenzii Nastrojov, čo chápem. Blue Trance vôbec nezatracujem, ako príjemná kulisa k práci je to fajn, ovšem do zbierky originálov by som to nezaradil. No zámerne vynechať, či ignorovať akýkoľvek album SBB na základe recenzií sa fanúšikovi nedá. Ako hodnotí Mohyla - polovička bodov.

Zdeněk @ 17.11.2010 07:51:56
Tohle album jsem ještě neslyšel avšak celkově lze
konstatovat,že nejvíce invence z tohoto tria v posledních letech vykazuje Apostolis. Nejlépe je to slyšet na albu Good Bye.

vance @ 06.10.2011 22:50:52
Jo SBB,třída. Vzpomínám si jak kdysi u nás v Teplcích hráli spolu s Katapult. Bohužel hráli jako první a lidi je vypískali. Těšili se na "Kaťáky". To sem nikdy nepochopil...

Ještě horké poslední studiové album SBB ve mě vzbudilo trochu rozpaky. Velmi podobná situace jako u alba Nastroje. Opět jiný bubeník a opět zřejmý příklon k líbivější produkci. Album působí velmi klidným dojmem, je pouze málo okamžiků, kdy se staří pánové pustí do rychlejšího tempa. Výborná je celá volná trilogie "Trance", tedy Etiuda, Blue a Coda. Velmi dobré jsou Szcescie jak na dloni, bonusové Pentatonica a Going Away a Musniecie Kalimby. Ke slabším kouskům patří Pamieci czas. Vyloženě slabé jsou pro mě Los czlowieka a Doliny strumieni. U většiny nahrávek mi chybí to, co od SBB očekávám: překvapení.
Album jsem si zkrátil z původních 60 minut na nějakých 40, přidal stejně zkrácené Nastroje, hodil na jeden disk a mám vystaráno. Jen se bojím, aby SBB neklesli na případném dalším albu ještě níže.
O něco lepší než Nastroje, tedy 3,5 hvězdy a velký vykřičník.
reagovat