Collegium Musicum / Continuo

Po hodně dlouhé době jsem si poslechl trochu podceňované album Continuo. A musím říct , že ať už je to odstupem, který jsem za ta léta získal, doceněním celkové kvality alba jako samostatného díla bez bezprostředního srovnávání s jinými alby CM, jeho nápaditosti, barevností, hravostí, množstvím skvělých aranžerských postupů a různých drobných ozdůbek a ozvláštění, anebo geniální juxtapozicí přimočarého melodického a bezvadně odzpívaného bigbítu s bezkonkurenčně šlapající Frešovou basou a Hájkovými bicími, a typickou, ale úspornou vargovštinou se všemi jejími slvělými atributy, tak mě prostě posadilo na zadek.
Určitě na tom má taky svůj podíl skvělý zvuk remasteru, který mě dává slyšet věci, které jsem na LP neslyšel, a subjektivně dynamiku, kterou by jí mohly závidět nahrávky mnohem mladší. Ta deska nejen, že ustála test času, ale všechny skladby drží skvěle pohromadě a výborně se poslouchájí a baví ještě po 34 letech. Zkuste si ji taky pustit.

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Continuo
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum

---

Red Hot Chili Peppers / I´m With You

Souhlasím s předřečníkem. Poslouchám CD potřetí a začínám ho ´žrát´. Není tam slabé místo, šlape to, má to obrovský drive, jako by se kluci vrátili o 20 let zpátky, ale současně udrželi melodičtější přístup pozdějšímnahrávek. Aranžerské,harmonické postupy a instrumentalizace jsou ozvláštˇňovány o dříve neslyšené a originální vychytávky (poprvé sem snad slyšel u RHCP trubku a latinskoamerické rytmy ), vokály jsou skvělé a objevují se tu a tam sbory, ale vše se podřizuje a slouží základnímu pojetí hudby RHCP-nic nevyčuhuje a neruší samoúčelně. Ale nejde o žádný ústup z pozic, to rozhodně dne!!!
Nevím skladatelsky přispíval nový kytarista, nevím, ale jeho kytara je skvělá.
Skladby jsou mnohem bohatší na neočekávaná překvapení, což je pro mě naprosto něco nečekaného u kapely, která je tak dlouho navrcholu a občas už na mě působila příliš předvídatelně.
Teď zrovna hraje piáno, a něco jako bigbítový swing , no slyšeli ste to někdy u RHCP ? Ale je to super.
Jo, a nahrávka má skvělej zvuk a úžasnou dynamiku.
Kdo by to od kluků 40níků čekal? Já už teda ani ne.

» ostatní recenze alba Red Hot Chili Peppers - I´m With You
» popis a diskografie skupiny Red Hot Chili Peppers

---

Deep Purple / Stormbringer

Tak jsem si asi po 10 letech pustil celé toto LP, a říkal si, jestli se můj názor na desku také za těch 30, či skoro 35, co ho znám, změnil a konvenuje s většinovým názorem na fóru-tedy, že je to slabé album, a že Come Taste the Band, které následovalo po něm, je mnohem lepší.
Rozhodně jsem tehdy v 70 letech na gymplu docela žrali Burn, ikdyž už to pro nás nebyli ti ˇpraví párpli´, kteří pro nás skončili s Who do you think we are´, ale ´Burn´nás docela uhranul. No a pak přišel Stormbringer. Pocity byly už vlažnější, ale vzpomínám si moc dobře, že sem desku/resp.pásek přehrával docela často, a jak se teď při poslechu poslední skladby utvrzuju, líbí se mi porád a to docela dost.
Naopak, když Suphraphon hrdě vydal licenční Come Taste The Band, tzv. ´Ochutnávku´, bylo to, jestli si dobře vzpomínám, jednoznačné zklamání. Asi jsem tehdy nedocenili Bolinovu kytaru, pak ta deska měla mizernej, plochej zvuk, no a to , že to vydal Supraphon tomu paradoxně v našich očich taky moc nepomohlo!
A je docela zvláštní, že Come Taste the Band jsem si poměrně nedávno soukromě zrehabilitoval a užívám si kvalitní zvuk a hru Tommy Bolina, ale Stormbringer se mi líbí pořád stejně jako před těmi X lety. Ne,že bych si ho třeba zrovna zítra musel just znova pustit, na to ho znám už příliš důvěrně, ale působí na mě pozitivně a příjemně. Zčásti to bude sentiment, ale taky bych řekl, že tam jsou prostě hezký skladby-možná dokonce písničky. Ten aspoň trochu párplovkej drajv tam
mají vlastně jen Stormbringer a Lady Double Dealer, ale ty ostatní věci se příjemně poslouchají, jsou melodický a jsou skvěle zazpívaný.
Hodnoceno pravověrnou párplovskou optikou by to bylo asi za tři hvězdy, ale hodnoceno jako samostatný počin, který i po všech těch letech nezní vůbec špatně, to bude aspoň za ty čtyři.

» ostatní recenze alba Deep Purple - Stormbringer
» popis a diskografie skupiny Deep Purple

---

SBB / Blue Trance

Po delší pauze několika měsíců jsem si opět poslechl všechny 3 poslední alba SBB a byl jsem až na jednu vyjímku několika anglicky zpívaných skladeb z The Rock (ty mě tam nějak nezapadají nejen kvůli Skrzekově angličtině) opět a stejně uchvácen, jako když sem je slyšel poprvé.
A to ,zdůrazňuji, i albem Blue Trance, které jsem si poprvé ani nedoposlechl.
Rozdíl oproti The Iron Curtain je hlavně ve větším počtu typicky Skrzekovsky hravě, ale i melancholocky laďěných balad, a absence pecek, které vás udeří mezi oči hned napoprvé. Ale jsou tam- trojce Etiuda trance, Blue trance a Coda trance tvoří tématicky celek zajímavě rozmístěný po celém albu s bombastickou Coda trance na konci.
Platí, že člověk musí prostě mít tu správnou náladu, rozpoložení a být naladěný na všechny struny, které zaznívají na tomto albu, které dle mého názoru perfektně, ale trochu jinak, lyričtěji a jaksi zklidněněji navazuje na 2 alba předchozí. Instrumentálně a zvukově je na tom stejně, a to perfektní. Dávám po druhém poslechu plný počet hvězdiček.

» ostatní recenze alba SBB - Blue Trance
» popis a diskografie skupiny SBB

---

Led Zeppelin / Houses of the Holy

Kdysi jsem považoval tohle album usazené mezi klasikou IV. a grandiózním projektem Physical Graffiti za jakési měkčí a slabší. Dnes, s odstupem 30 let si ho pouštím nejčastěji. Protože je prostě skvěly a já to pochopil až po letech.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - Houses of the Holy
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin

---

Locomotiv GT / Ringasd el magad

Pro mě a můj okruh známých byla tato deska svého času naprostou bombou, a stejně tak i zmíněný brněnský koncert. Desku jsem si v 14letech, tedy v r. 1974 koupil na Slovensku jako originál od Hungartonu, u nás tuším vyšla až později v licenci Supraphonu a v horší kvalitě.
Byla pro mě naprosto specifickou a originální odpovědí špičkových maďarských muzikantů v čele s Gáborem Presserem na anglosaskou rockovou scénu. Chápu, že nemusí být styl hudby a maďarština všem po chuti, ale já a spousta mých známých v Brně sme na této kapele (i maďarštině)vyloženě - jak se dneska říká- ujížděli.
V kontextu maďarské i tehdejší východoevropské hudební scény jde o mimořádnou nahrávku-pro mě jednoznačně číslo 1.
O významu kapely svědčí skutečnost , že byla jako jediná kontinentální kapela pozvána na ´Great Western Express Festival´, konaný v r. 1972 v anglickém Lincolnu, kde vystupovala po boku kapel jako např. Genesis, the Beach Boys, Joe Cockera, the Faces a dalších. Samotná deska, v pořadí druhá,byla nahrána v Londýně.
A poznámka nakonec této mirecenze: deska obsahuje jednu z nejkrásnějších rokových balad´Azt hittem´, kterou napsali Tamás Barta a Gábor Presser.

» ostatní recenze alba Locomotiv GT - Ringasd el magad
» popis a diskografie skupiny Locomotiv GT

---

Uriah Heep / Salisbury

Je naprosto evidentní a mě už dlouho jasné, a taky se mi to potvrzuje při pročítání příspěvků na tomto fóru, že každý máme jisté kapely,a pak často jen určitá období ve jejich vývoji,(nebo´vývoji´),různé line-upy těchto kapel,a v neposlední řadě konkrétní alba doživotně spojena s učitým konkrétním obdobím,kdy jsme byli naladěni právě na tuhletu muziku,něco krásného prožívali apod. U mě to bylo nejsilnější pochopitelně v pubertě, kdy je člověk nejotevřenější hlavně emocionálně. A tak se stane,že se ta, či ona deska prostě vryje do emocionální paměti a při jejím poslechu se vracíme do těch nepopsatelně úžasných pocitů, které sem kdysi prožívali. Nechci říct, že to tak má každý, ale u mě to tak, až na vyjímky, funguje.
Možní ste už pochopili, kam tím vším směřuju.
Uriah Heep, Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath byli mí pubertální hrdinové hardrocku, jako u řady z vás. Každá z těch kapel na mě působila jinak. Uriah Heep asi nejemocionálněji-to co sem prožíval u jejich hudby bych dnes vyměnil za prožitky z úplně jiného ranku. Prostě mě ta hudba unášela do jiného světa a dávala prožít často extatické pocity.
Tím ovšem mluvím pouze, a teď mě je jasné, že se dotknu a bolestně zasáhnu (ale tak to prostě, dle mého citění, asi má a musí být, a žádné teoreticko-analytické zdůvodňování tady nefunguje)city všech autorů recenzí této desky.
Mě prostě Salisbury nikdy nic neříkalo,a to ani v těch 14-15 letech v r.74-5, ale ani nikdy později, a dokonce ani včera, kdy na základně nové recenze jsem si řekl, že jsem něco musel prošvihnout a tak si to poslechnul znovu, a bohužel se utvrdil v tom , že jediná skladba, kteá mě vždycky brala a bere je Lady in Black, podobně jako z 1.alba pouze a jedině Gypsy.
Pro mě byly naprosto ekvivalentně geniálně uriášovské jen vlastně alba ´Look At Yourself´, ´Demons And Wizards´, a ´The Magicians Birthday´, a ještě taky, už trochu míň´Sweet Freedom´. Tím pro mě bohužel tato kapela nenávratně skončila.
Tak a teď mi poraďte, co s tím. Samotnýho mě to štve.
A ještě jednou chci zopakovat, že jsem se rozhodně nikoho nechtěl dotknout. Byla to jen taková malá úvaha.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Salisbury
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep

---