Diskuze

« další předchozí »

chimp.charlie - 11.07.2023 16:13:02 #

Ještě k tomu popostrčení: já bych si troufl říct, že správný čas a správné místo - a v neposlední řadě správní lidé, které v těchto souřadnicích potkáme -, jsou nejen pro umění, ale pro cokoli v životě tím nejdůležitějším, talentu a schopnostem navzdory. Občas si svatokrádežně říkám, jestli bychom někdy slyšeli o Beatles nebo Stones, nebýt pánů Epsteina a Oldhama. Že prostě kvalita sama o sobě nestačí.

hejkal - 11.07.2023 15:36:12 #

Súhlasím. Ja sa priam tvrdohlavo vyhýbam náhodnému počúvaniu pripravených playlistov z netu. Nie, že by ma niečo nemohlo zaujať, ale vnímanie hudby (umenia) chcem robiť vedome, mať nad tým akú-takú kontrolu.

Antony - 11.07.2023 11:45:53 #

Přetlak je ve všech uměleckých oborech. Proto lidé, myslím diváky, posluchače, pozorovatele, často sahají po nějakém zjednodušujícím řešení. Streamují cizí playlisty, čumí na Netflix podle nejsledovanějších snímků, stanou se konzumenty markeningu. Opravdových hledačů je málo, přitom dnes hledat je nutno více než kdy jindy. Svoboda ve tvorbě dává vzniknout obrovské vlně balastu. Tolik pohled z druhé strany.. Pro jistotu dodám, že tvůrčí svobodu považuji za naprosto žádoucí. Jen se tomu musí dokázat přízpůsobit i vnimatel.

hejkal - 11.07.2023 11:38:49 #

Ono sa to príliš nezmenilo. Nahrať je síce jednoduchšie, ale uspieť, to je stále vec konexií, úsilia, peňazí, vôle a náhody. Dnes sa dá zapadnúť v mase slobodných nahrávok ľahšie ako by sa zdalo. Hudby je skrátka priveľa, tvoriacich jedincov zástupy, ešte aj ten figliar fanúšik už hudbu často nemá ako životnú esenciu, ale iba ako doplnok mnohorakých impulzov.  Za mňa - sloboda v tvorení a možnosti sebaprezentácie sú aktuálne také, aké v histórii nikdy neboli. Nemám dôvod si sťažovať. :)

Antony - 11.07.2023 11:26:45 #

Moje řeč. Popostrčení je žádoucí. V historii každého, kdo něco dokázal, lze takový moment, někdy i víc momentů, najít. Dnes je to naštěstí jednodušší. Dříve ono popostrčení často znamenalo otevřít zavřené dveře, dát ekonomický impulz, něco organizačně podpořit přes známého. Dnes díky technologiím nahraješ i vydáš svoji tvorbu daleko lehčeji. Jednoalbové projekty - někdy smolaři, co nezávisle na svém talentu nebyli ve správný čas na správném místě a tak to zabalili. Někdy ti druzí, co neměli ani schopnosti, jen se zkusili svézt na vlně. Každý příběh je originální a baví mě je číst v bookletech archeologických edic zapomenutých kapel.

Judith - 11.07.2023 10:51:31 #

Armstrong jako praotec growlingu je hezká představa. Ve vztahu k předešlému tématu (role učitele) mi připadá zajímavý ten moment, kdy oba mnou zmínění velikánové dostali nějaké postrčení, podporu, nasměrování. Tohle potřebuje i ten největší génius a může to přijít z různých stran, často spíš nečekaných; přímo umělecké školy jsou tak trochu akvárium. A taky museli mít opravdu hlubokou žízeň po vyjádření - jsou osobnosti, které prostě nemají jinou možnost než tvořit, pukli by, uschli, zašli (nořím se teď lehce do Bowieho, jinak Hammil je určitě tenhle typ). Myslím na všechny ty jednoalbové projekty a těm prostě jedno nebo druhé chybělo, spíš i obojí. Mnozí byli velice šikovní, uměli hrát a zpívat, měli talent - ale tvorba pro ně nebyla základní životní potřeba a/nebo nedostali to jedno malé správné postrčení, když to bylo potřeba. edit: No a ne každý, kdo tvoří a tvoří celá desetiletí, to dělá z potřeby tvorby, to je další věc.

Antony - 11.07.2023 07:34:44 #

Nevázaní samoukové přinesli do hudby víc, než houfy opatrných akademiků. Velice si vážím tvůrčí svébytnosti. Jak Louis (growling v jazzu .. :)) i Django (třemi prsty zahrál víc, než většina oběma rukama) patřili mezi ty první.

Judith - 05.07.2023 08:33:57 #

Pokud jde o rozvíjení originality, z hudebního světa mám ráda tyhle dva příběhy: Z policejní cely se dostal do polepšovny chlapec, který chtěl v New Orleansu přivítat nový rok střelbou z kradeného revolveru. Počínal si tak divoce, že vedoucí ústavu nevěděl, co s ním, a spontánně mu vtiskl do rukou trumpetu. Chlapec se jmenoval Louis Armstrong. No a pak ten mistr z fabriky, co pustil Tonymu Iommimu Django Reinhardta, když si pořezal prsty... Tohle je umění.

hejkal - 05.07.2023 05:39:12 #

Zasa, dobrý mentor vie otvoriť obzory, na cestu sa však tvorca musí vydať sám. 🙂

Antony - 04.07.2023 23:18:07 #

Otázka 10. Akých učiteľov by sme si mali nájsť? Krátka odpoveď: Zlých. Můj koment: Krásný významový posun mezi slovenštinou a češtinou. Zlých = špatné. On to učitel v oblasti umění nemá jednoduché. Netalentovanému studentovi dá jen řemeslo, talentovanému taky. V prvním případě z toho vyleze rutinér, ve druhém můžeme jen doufat, že přirozený talent odolá. Vzpomenu si na dva příklady omezené role učitelů. Dmitrij Šostakovič velice uznával svého učitele a mentora Alexandra Glazunova. Ovšem ve chvíli, kdy mu v jeho vlastních skladbách Glazunov důrazně doporučoval změnu instrumentace, Šostakovič odmítl. Je to moje muzika, řekl. Režisér Jan Němec v dobách svého studia měl na fakultě výstup s vedoucím katedry, jinak zasloužilým režisérem (jméno mi neutkvělo - Krška?), kdy mu řekl - vy mne hlavně nic neučte, vy mne můžete jen zkazit. Člověk se musí učit hlavně rozvíjením své originality.

« další předchozí »